Adršpach bez lidí

Adršpašsko - teplické skály asi přímo nepatří do Krkonoš, ale jelikož jsou nedaleko, tak jsme je zařadili mezi krkonošské poklady. My jsme je navštívili poměrně nedávno a byla to naprostá bomba. Všichni nás odrazovali, že je tam nechutně přecpaný, ale my jsme zjistili, že je tam teď nový rezervační systém a nemuselo by to být tak hrozný. Tak jsme to prostě riskli.

Den před prohlídkou jsme se podívali, kolik bylo přibližně návštěvníků a nepřišlo nám to tak přecpaný. Návštěvu jsme si naplánovali na 15 hodinu. I na jejich stránkách se dozvíte, že je ideální přijet buď brzy ráno na otevíračku, nebo naopak odpoledne kolem té třetí hodiny. Většinou máme s výlety stejnou zkušenost. Nejvíce lidí přijíždí kolem jedenáctý, jdou na oběd a kolem druhý hodiny odjíždí.

Výhodou vstupenky online není jenom jistota, že se tam vůbec dostanete, ale je to zároveň levnější. Ušetříte jak na parkovném, tak přímo na vstupenkách do skal. Po zaplacení dostanete QR kód, které předložíte a už nemusíte nic jiného řešit. Je to prostě pohoda. Cestou tam jsme si také všimli, že když je parkoviště plné, tak se na příjezdových cestách zavřou závory a vůbec se tam nedostanete. Je dobře, že už to omezili, protože to bylo zřejmě neúnosné.

Když si nezakoupíte vstupenku online, tak si jí můžete koupit i na místě, ale nemáte jistotu, že se tam vůbec dostanete. Zrovna může být naplněna kapacita a budete dlouho čekat. Koupě předem je zkrátka jistota, obzvlášť když jedete s dětmi. Těm byste to čekání jen marně vysvětlovali.

Po našem příjezdu tisíci zatáčkami jsme zamířili na parkoviště. Hned jsme měli trochu problém s načtením QR kódu, ale obsluha nám hned pomohla. Na parkovišti skoro nikdo nebyl, což teda značilo, že to bude prostě legendární. Sbalili jsme batůžky a vyrazili na výpravu. Před pokladnou už jsou vidět první skály a taky zde jezdí vlak. Už prostředí u kasy se nám moc líbilo. V pokladně jsme zase ukázali QR kód a vzali si mapky, abychom nezabloudili. Zjistili jsme, že bloudění se bát nemusíte. Všechno je krásně označené. Hlavní bylo, že Lexík měl svojí mapu a mohl nás s ní navádět. To je jeho posedlost.

Hned za vstupem se můžete vyfotit s dřevěnou sochou čerta a pokochat se nádherným jezírkem s velkými rybami. Jezero se dá celé obejít, ale my jsme šli pouze kousek, abychom stihli projít celý okruh mezi skalami. Mysleli jsme si, že to bude brnkačka. Okruh má totiž tři a půl kilometru, ale nevěděli jsme, co nás po cestě všechno čeká. První polovina je úplně v pohodě. Procházíte mezi skalami a potom dojdete na první chodníčky. Vedou vás mezi vysokými monumenty, které se klenou nad vámi. Kolem chodníčku protéká potůček, který se nejvíce líbil Vikině. Miluje vodu.

Cestou vás jistě upoutá kamenná brána. Ta se vždy objevuje na fotkách z Ádru. Když projdete po chodníčku mezi skalami, tak dojdete k Malému vodopádu. Odtud můžete jít zpátky okruhem nebo vyjít po kamenných schodech k Velkému vodopádu. Ten je opravdu zajímavý. Stojíte ve tmě obklopeni skalami a padá na vás voda. My jsme od vodopádu šli ještě dál po schodech, abychom viděli horní jezírko, kde se jezdí na lodičkách. Lodičky však nejezdili a výhled na jezírko za to trmácení po schodech nestojí. Takže zase dolů k Malému vodopádu a zpátky na trasu.

Cestou jsme si museli sednout a trochu nabrat dech. Hlavně srovnat hlavu z těch nekonečných mini schodů. Další část cesty je tedy dost fyzicky náročná. Člověk leze nahoru a dolů po schodech až se mu z toho točí hlava. Určitě tudy jděte, jinak neuvidíte Starostu a paní Starostovou a taky vyhlídku na celé skalní město. Navíc na konci cesty projdete Myší dírou, kde jsme se málem zasekli. Ne, že bychom byli tak tlustý, ale procházet zde s krosnou na dítě byla docela zábava.

Odtud už to bylo zase úplně pohodové cupitání. Za chvíli jsme dorazili na odbočku k východu. Cestou jsme potkali asi deset lidí, ale na většině míst jsme byli naprosto sami. Neumíme si to moc dobře představit se zástupy lidí. To bychom tam ztvrdli hodně dlouho ve frontách. Co se nelíbilo na návštěvě Lexíkovi? Nemohl si nikde zablbnout na skále, což samozřejmě chápeme. Kdyby tam každý lezl, tak nám z těch skal za chvíli nic nezbyde, ale vysvětlete to malému dítěti, které miluje lezení po skalách. To je jen malá chybička.

A nás by zajímalo, jestli jste tento skvost už taky navštívili? A kolik jste tam měli lidí?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)