Bydlení, škola a dva výlety po okolí

V minulém díle jsme byli chvíli úplně v háji, že jsme ještě nesehnali bydlení, ale na konci už nám svitla přeci jenom naděje. V dnešním článku se snad konečně někde usadíme, poněvadž škola brzy začne a spát někde v autě se nám tedy moc nechtělo. Taky se podíváme, jak to vypadá v jazykové škole, a vezmeme vás na dva menší výlety po okolí.

A je to tady zase. Další cesta do města Queenstown na další prohlídku bytu. Snad už poslední, přeci jenom už není moc času do začátku školy. Přijeli jsme k velkému domu, kde na nás čekal makléř Henrik. Ukázal nám celý dům a dva možné pokoje k pronájmu. Jeden pokoj byl v přízemí hned vedle kuchyně a druhý menší byl v podkroví. Vysvětlil nám všechno o chodu domu a my jsme hned souhlasili. Podepsali jsme smlouvu a první den školy jsme se mohli nastěhovat. Třikrát hurá. Máme bydlení.

Spokojeni s vidinou bydlení jsme se vrátili zase zpět do města Alexandra a druhý den jsme vyrazili na menší výlet. Na místním kopci nad městem jsou Clock's on the hill. Obrovské hodiny, které v noci svítí několika barvami a jsou vidět na 8 km. Kopec k nim byl docela drsný a nahoře jsme z toho pěkně funěli. Vylezli jsme až na nejvyšší místo, abychom měli výhled na celé město. Po celém kopci jsou vytvořené traily na horská kola. To je na Zélandu fakt na každém kopci.

O tom, co jsme jedli a jak jsme byli několikrát na vodě, vám tady psát nemusíme. To jsou vzpomínky pouze pro naše maličkosti. My se teď přesuneme rovnou na první školní den v jazykové škole v Queenstown. Největší boj byl najít samotný vstup do školy. Učebny se totiž nacházely v posledním patře obchodního domu. Chvíli jsme tam bloudili a nakonec jsme šli po stopách dvou kluků s batohy. Vstup jsme tedy díky nim našli. Škola začínala v devět hodin, kdy přišel něco jako školník a řekl novinky z víkendu. Největší poprask vyvolala informace o vítězství All Blacks na Mistrovství světa v ragby. Potom vyzval všechny nové studenty, aby se představili. Následně jsme jako nováčci byli předáni Nickovi, který nám zadal rozřazovací test. V testu byla klasická gramatika a potom následoval poslech. První nahrávka pomalá, druhá už rychlejší a třetí absolutně nestíhatelná. Ještě po nás chtěl, abychom napsali krátký text o sobě, a proč jsme přijeli na NZ.

Po všech testech nás vzal učitel Nick na prohlídku města. Ukázal nám obchod s potravinami (asi abychom nechcípli hlady), kávu za jeden dolar (pro ty chudší), různé restaurace (čínská, mexická, ale česká tam teda nebyla), nejlepší burgrárnu na světě (tam jsme tu frontu nikdy nevystáli), jezero s parníkem, jet boaty (mega rychlý čluny), informační centrum a ještě další místa.

Následně jsme měli sraz s Jírou, poněvadž ve škole byla hodinová pauza a pokoj jsme ještě neměli k dispozici. Alespoň jsme zašli do místního parku u jezera. Hned jsme tam zjistili, jak jsou zde zvířata zvyklá na lidi. Ptáček klidně bral drobky i z ruky. Na ostrově jsme kromě ochočených zvířat našli frisbee golfové hřiště. To jsme předtím nikde neviděli. (Jak jsme to hráli, si řekneme někdy příště.) Po pauze zase zpět do školy na první hodinu konverzace, aneb noční můra začala.

Po škole jsme se jeli konečně zabydlet do našeho nového domova. No když jsme přijeli, tak náš pokoj nebyl ještě vystěhován, takže jsme si sedli v obýváku a čekali. A čekali. Nakonec se nám podařilo dostat do pokoje v půl sedmé večer. Konečně máme svůj pokoj.

Opět vás nebudeme nudit událostmi kolem školy. Jednoduše jsem ráno chodila pěšky do školy. Cesta kolem jezera po krásné pěšince trvala cca 40 minut. Ještě, že škola začínala až od 9 hodin. Dopoledne jsme měli tři hodiny gramatiky, práce s texty a prostě klasickou hodinu jako ve škole. Můžu říct, že tohle mě bavilo mnohem víc než odpolední dvouhodinová konverzace. Kdybychom řešili aspoň něco normálního, co bychom potom využili v běžném životě. My jsme místo toho mluvili o jazycích, o módě a tak podobně. No prostě děs. Ještě ke všemu jsem na odpolední hodiny měla Kiwačku a rozuměla jsem jí teda mnohem hůř než učitelce z Británie.

Pryč od učení, jde se na výlet. Vyrazili jsme na One mile track, který vede kolem malé vodní elektrárny až pod Gondolu nad městem. (Gondola je lanovka vedoucí na kopec nad městem. Odtud je krásný výhled a kopec je samozřejmě protkán traily na kola.) Zajímavostí u té vodní elektrárny bylo tlačítko. Když jsme ho zmáčkli, tak se v budově rozsvítilo a začaly se hýbat stroje. Všude po lese bylo rezavé potrubí, které už si vzal les za své. Došli jsme jenom na rozcestí pod Gondolu, kde se rozbíhalo několik trailů podle obtížnosti.

Z tohoto výletu máme pěknou vzpomínku. Po návratu k autu jsme měli za stěračem pokutu na dvacet jedna dolarů. Fakt super. Po téhle zkušenosti už jsme si dávali všude velký pozor.

V příštím díle se vydáme na vyhlídku u Gondoly, pojedeme do města Wanaka a na lodích po řece Hawea. A na závěr se Jíra vydá na pracovní pohovor. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)