Černá pláž u města Nonza (4. část)

Konečně jsme si naplánovali delší výlet, než jenom za humny. Vyprdli jsme se na to, jestli bude dělat auto nějaké zvuky a prostě vyrazili. Tentokrát jsme měli namířeno na sever ostrova k městečku Nonza. Podle mapy to bylo cca 70 km, takže hodinka cesty. No ty kilometry asi souhlasí, ale ten čas byl přece jenom delší. Jelikož jsme museli jet směrem město Bastia, kde je ve všední den strašný provoz, tak už to nás samozřejmě zdrželo. Potom jsme museli vystoupat do hor, pokochat se výhledem a zase sjet na pobřeží. K tomu výhledu se ještě vrátíme.

Tak tady jsme poprvé viděli krásu ostrova. Vysoké hory, skály, vesničky v horách, skalnaté pobřeží a průzračné moře. A právě kvůli výhledu do údolí jsme málem bourali. Všechny zastávky byly totiž v zatáčce a ještě na druhé straně silnice. Takže když jsme se konečně odhodlali a odbočili na vyhlídku, tak nás málem nabralo auto jedoucí zespoda. Mohli jsme jet znovu do kopce. Jako výhled byl super, ale to bourání by za to tedy nestálo.

Když jsme sjeli z hor, tak jsme se začali klikatit kolem pobřeží. Úzká silnička, na jedné straně skála a na druhé sráz nad mořem. Zase tady byly ty zastávky, ale už jsme na ně neodbočili. Posledních sedm kilometrů bylo prostě nekonečných. Jako výhledy krásný, ale už jsme chtěli být na místě. Když jsme dojeli do města Nonza, kde bylo podle mapy velké parkoviště přímo v centru, tak ve skutečnosti to bylo jen několik míst a ještě ke všemu plných. Tak jsme jeli dál a doufali, že se budeme moct někde otočit. Naštěstí se to povedlo, zastavili jsme na plácku u silnice a ten kilák do města došli. V centru města stojí kostel, do kterého se může vstoupit. Nebyl nijak extra zdobený, spíš takový temný. My jsme se od kostela vydali na druhou stranu, skrz úzké uličky a po schodech k Tour de Nonza (strážní věž). Když jsme viděli, jak většina turistů kolem nás funí, tak nám bylo jasné, že na černou pláž se moc lidí neodváží. Proč? To brzy pochopíte. Od věže je právě krásný výhled na černou pláž. To většině turistů asi stačí, ale my jsme se tam rozhodně museli vydat. Vykoupat se na skoro prázdné pláži a ještě tak unikátní. Takže hurá na pláž.

K pláži vede cca 400 schodů a už samotný sestup není nijak jednoduchý. Když člověk jde dolů, tak se už vážně strašně těší, až zase půjde nahoru. Jo a nemyslete si, že jsou ty schody nějak upravený. Pár prvních zatáček, které jsou vidět z města, ještě ujdou, ale potom už je to jen kámen tady, díra tady. Hlavně neupadnout a nezlámat si nohy. Nicméně jsme po čtvrthodině dorazili na pláž. Přivítali nás rozpadlé budovy, velké oblázky a spousta nápisů či jiných výjevů, co na pláži vytvořili turisté. (My jsme žádní dílko nepřidali.) Na celé pláži nás bylo asi pět. Jako na jednu stranu se tomu moc nedivíme, ale za nás ta námaha při cestě dolů i nahoru stojí, poněvadž to byla jedna z nejkrásnějších pláží, jakou jsme zatím viděli (nejen na Korsice). Hned jsme se převlékli do plavek a hurá do vody. Docela rychle to klesalo, ale zase nebyly žádné vlny, takže to zvládly i děti. Voda byla průzračná, oblázky po sobě poskakovaly a ten výhled na městečko nad námi byl dechberoucí. My normálně na jednom místě moc dlouho nevydržíme, ale tady jsme byli déle jak tři hodiny. Taky jsme zjistili, že ty oblázky nejsou jenom černý, ale taky zelený a dokonce průhledný jako sklo. Připomnělo nám to minerál Jadeit ze Zélandu. Zkrátka jsme se těch šutříků nemohli nabažit. Co nás trochu přimělo k odchodu, byla zvyšující se teplota těch černých oblázků. Dopoledne byl na pláži stín, takže to šlo, ale kolem jedné hodiny to začalo být zajímavější. Kameny pěkně pálily do chodidel, takže člověk musel být pouze na ručníku.

Nastala chvíle, na kterou jsme se od začátku těšili, výstup po schodech. Lilo z nás jak z deseti konví a těšili jsme se, až se trochu ochladíme ve studánce nedaleko městečka. Ne že by to moc pomohlo, ale aspoň pocit byl lepší. Rychle k autu, pořádně ho vyvětrat a vyrazit na cestu. Tenhle výlet totálně zničil děti, takže to hned zalomily. Chtěli jsme se ještě podívat do města Saint-Florent. Při projíždění městem jsme zjistili, že parkoviště jsou opět plná a že nás tam vlastně nic nezaujalo. Sice jsme tam málem uvízli v úzké uličce, ale jinak jsme viděli pouze kavárny, restaurace a docela velký přístav se spoustou lodí.

Město jsme tedy rychle opustili a jeli k poslednímu bodu programu. Zase jsme museli kus vystoupat do hor a dát si malou odbočku k jednomu zvláštnímu kostelu. Kostel San Michele de Murato je ze 13. století a je to jedna z nejlépe zachovaných románských staveb na Korsice. Nás hlavně upoutal svými barvami. Je postaven ze dvou různých kamenů - světlého a zeleného a jejich uskupení dělá třeba šachovnici. Přímo u kostela se dá bez problémů zastavit a pokochat se nejen kostelem, ale i parádním výhledem do údolí a na hory kolem. Kostel si můžete prohlédnout i zevnitř. Nemá žádné zdobení, pouze kamenné zdi a dřevěný strop, ale je zkrátka dokonalý. Tahle malá odbočka za to určitě stojí.

Tímto kostelem a přejezdem hor zpátky k našemu ubytování jsme zakončili další den. Jasně, ještě jsme se šli zase cachtat do moře, ale o tom tady psát nemusíme. Ještě pro vás máme jednu vtipnou historku. Když jsme šli do města Nonza, tak u silnice rostl placatý kaktus - opuncie. Tak jsme si na něj šli sáhnout a Jíra utrhl i to ovoce, co na něm roste. Lexík ho chtěl taky do ruky, ale brzy toho litoval. Celé ovoce je porostlé mini trny, aby ho nikdo nesnědl. Takže ty trny potom měli oba dva zapíchané v rukou a Lexík si na placatý kaktus vypěstoval docela silnou alergii. Už ho nechtěl ani vidět. Samozřejmě jsme si z něj celou dobu dělali srandu, jestli si zase nechce utrhnout to ovoce.

Příště se podíváme na náš nejdelší výlet. Pojedeme na jih, kde se to má jen hemžit těmi nejkrásnějšími plážemi ostrova. A když už tam pojedeme, tak se zastavíme ve skalách a u nejvyššího vodopádu ostrova. Tenhle výlet byl hodně zajímavý, takže si to nenechte ujít. Taky jste se někdy nechali zlákat dary přírody? Nějaká rostlinka či ovoce?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)