Čerti s Ježíškem už nám pomalu klepou na dveře

Už je to tady zas. Jen co se přehoupne srpen do září, tak pomalu začínáme řešit Vánoce a vše s tím spojené. Vymýšlíme dárky a snažíme se je, co nejdříve nakoupit, ať to potom nehoníme na poslední chvíli. Tedy aspoň někteří z nás. V obchodech se objeví dobroty na Mikuláše či kolekce na stromeček a s tím i vánoční výzdoba. Tím se my tedy ovlivnit nenecháme.

Dobroty nakupujeme většinou až těsně před Mikulášem a navíc je jezdíme vybírat do Německa, což se nám tenhle rok asi nezadaří. Už nám zavřeli hranice, takže budeme mít smůlu. Holt nám budou muset stačit české cukrovinky. Naštěstí toho moc nepotřebujeme. Dáváme totiž spíš kreativní věci než cukr. Tenhle rok asi dostanou nějakou hru za okno a sladké budou mít tradičně v ručně vytvořeném kalendáři. 

Uháčkovala jsem 24 kapsiček, do kterých dáváme malé sladkosti - čokoládový bonbon, lízátko, malý pytlíček bonbonů, a tak podobně. Nemáme totiž příliš v lásce ty klasické čokoládové kalendáře. Pamatujeme si, jak jsme je jako děti, dostávali od každého příbuzného a potom jsme to ani nejedli. Naše děti dostanou maximálně jeden od babiček, což bohatě stačí. 

Teď se mrkneme na tradici ohledně čertů. Od doby, co jsme koupili chalupu ve Vejprtech, tak každoročně chodíme na Krampusáky (rakouští čerti). Sjíždí se jich tam každý rok víc a víc. Hned první rok byla jejich show asi nejlepší, ale jak pro koho. Chovali se totiž jako praví Krampusáci a třískali lidi v prvních řadách. Další rok už své chování značně omezili a snaží se být hodní, aby se děti nebály. Ještě máme jeden tip, který jsme tedy ještě nevyužili, ale bude to určitě skvělé. Každý rok jsou v Kadani na Mikuláše také Krampusáci a děti musí jít třeba na váhu a propadnou peklu. Na konci je, ale čeká odměna, kterou jim tam připraví rodiče. Snad to někdy vyzkoušíme.

Na Mikuláše také chodíme do dětského centra ve městě, kam přijdou objednaní čerti a děti potom dostanou odměnu. Můžeme říci, že Lexík se více bojí našich klasických čertů než těch rakouských potvor, kterých se bojí i dospělí. Takže v dětském centru zalézá pod stůl, aby si ho čerti neodnesli. Když přijdeme domů, tak na ně za oknem čeká malá odměna a kalendář už je také plný dobrot.

Tenhle rok bych chtěla dětem poslat dopis z pekla, aby zjistili, že o nich všechno ví. Napíšu jim krátký textík a opálím okraje. Obálku umažu od uhlí a vhodím k nám do schránky. Potom tam pošlu Lexíka, aby si sám vyzvedl dopis a uvidíme, jaký to bude mít účinek. Kromě dopisu z pekla plánujeme napsat i Ježíškovi. Tentokrát už mu Lexík i něco namaluje a já k tomu doplním text. Potom ho pojedeme hodit do schránky do obce Doksy u Kladna. Tam mají tento rok Ježíškovu schránku. (Minulý rok jsme zase byli na Lánech.) Když do schránky vhodíte dopis a k tomu známku se zpáteční adresou, tak vám Ježíšek i odpoví. Minulý rok z toho měl Lexík hroznou radost. Každému ten dopis ukazoval a chtěl ho pořád číst.

Pokud nemáte tuhle možnost, tak existují i jiné metody. Třeba můžete využít webové stránky pozdravodjeziska.cz. Samozřejmě to něco stojí, ale co bychom pro naše drobečky neudělali. Mimo jiné je tam i pohlednice právě od čerta. Můžete využít oboje. Nebo dejte dopis pro Ježíška za okno a odpověď si připravte sami. Můžete také využít infocentrum na Božím Daru, kde mají razítko s Ježíškem.

No tak dali jsme vám nějaké tipy a třeba některý z nich využijete. Samozřejmě by nás moc zajímalo, jak řešíte čerty a Ježíška vy? Chodíte někam na čerty nebo si je zvete domů? Posíláte dopisy? A pokud ano, jakou metodu používáte? Pište nám buď přímo zde na stránkách nebo na FB či Instagramu.

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)