„Červené skály“ a Kurort Oybin

Dáme si pokračování naší výpravy do Německa. Kromě skály Scharfenstein jsme se jeli ještě podívat na další skály zbarvené do červena a taky do centra města Kurort Oybin. Je zde prostě hodně míst k vidění.

Nejdřív se mrkneme na ty "červené skály". Nacházejí se přímo u silnice vedoucí do města Oybin. Můžete u nich i přímo zaparkovat. My jsme zvolili parkoviště, které je ještě nad skalami, ale je to opravdu jenom kousek k nim dojít. Cestou jistě narazíte na další malé plácky, které jsou využívané na parkování. Tyhle skály jsou prostě zajímavé a mě osobně utkvěli v paměti z mého dětství. Aby byly skály červené a ještě k tomu jen tak trčely jako ohromné kolosy nad vámi, to si vážně připadáte jako v pohádce. Ještě by bylo dobré říci, jak se tyto skály jmenují, abyste si je mohli vyhledat. Takže jedna z nich je Kelchstein a ty další Kelchsteinwächter. Německé názvy si opravdu nepamatujeme, takže pro nás to vždycky budou "červené skály".

Mimo těchto skal jsme šli ještě dále do lesa a tam jsme nalezli další zajímavé masivy. Tentokrát byly úplně bílé, okolo nich se povaloval nádherně bílý písek a navíc jsme našli i takovou pěknou průrvu. Děti z toho měly hned zážitek, že mohly prolézt mezi dvěma skalami a pohrát si s jemňoučkým písečkem. Určitě byste v tomhle lese našli ještě další zajímavé skály, ale my jsme se už chtěli přesunout i na průzkum města, takže třeba zase příště.

Nejdřív vám řekneme, kde ve městě pohodlně zaparkovat. Jako zase jsme chvíli nějaké vhodné místečko hledali, ale nakonec jsme zabrousili na placené parkoviště. Zajeli jsme k vlakovému nádraží, zaparkovali a šli se podívat na parkovací hodiny. Nejdřív jsme je vůbec nepochopili, ale nakonec se přece jenom žárovička v hlavě rozsvítila. Musíte prostě dopředu zaplatit, na jak dlouho si plánujete být pryč. Jelikož jsme nevěděli, kolik času zde strávíme, tak jsem tam naházela Eura na celý den. Potom se dá klasicky lístek za okno a pokuta se vám vyhne obloukem.

Parkování by bylo za námi a teď se mrkneme na nádraží. Tam se totiž můžete svézt parním vláčkem. My jsme na něj měli štěstí. Hned po našem příchodu si to přisupěl na nádraží. Tam se lokomotiva odpřáhne od vagónů, zajede na výhybku a jede kolem vagónů na druhý konec, kde jí zase zapřáhnou. Takhle jezdí celý den sem a tam po dráze. Na nádraží jsme si dali točenou zmrzlinu. Ještě, že jsme si jí dali tady, protože v centru už bych jí nezaplatila. Ještě se na nádraží ukrývá jedna zajímavost, která potěší všechny dětičky. Je zde totiž krásné dětské hřiště. Všechno se točí kolem vlaků. Jsou zde třeba po zemi dřevěné koleje, ve vagónech jsou bludiště či opičí dráhy. Všechno je vytvořena ze dřeva a děti se zde opravdu vyblbnou. Jen si tohle překvápko nechte až na samotný závěr prohlídky města, jinak se nikam nedostanete.

My jsme se ještě byli podívat do parku k rybníčku, taky jsme se prošli po hlavní třídě. Nad domy se zde tyčí nádherné skály, na kterých je postaven Burg Oybin. Tam jsme tedy nešli, ale určitě se tam zajděte podívat. Prohlídka bude určitě stát za to. My jsme totiž došli pouze ke kostelu, který je pod hradem. Ten je ovšem taky zajímavý. Jmenuje se Bergkirche Oybin a je vykután ve skále. Můžete se jít podívat i dovnitř. Uvnitř je všechno krásně zachovalé a postavené ze dřeva. Určitě vás tento kostelík nadchne.

A to by jako další výlet k našim německým sousedům stačilo, že? Ještě vám tedy řekneme jednu perličku na samotný závěr. Cestou zpátky jsme si říkali, aby na hranicích nechytali policajti a co myslíte? Jasně, že nás tam čapli. Celníci nás začali lustrovat, prohledávali nám kufry a celá auta, jestli něco nepašujeme. No a na samotný závěr nám zkontrolovali i nádrž u aut. Kontrolou jsme prošli, ale dost jsme si teda oddechli. (Kdyby vás zajímalo, co nám hledali v nádrži, tak červenou naftu.)

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)