Cesta na jih ostrova (5. část)

Tenhle díl bude hodně nabitý, tak jdem bez okolků na věc. Poměrně brzy ráno jsme vyrazili k prvnímu bodu programu a to ke skalám u vesnice Bavella. Polovina cesty nám utekla rychle, poněvadž byla po rovině. Jakmile jsme odbočili směrem do středu ostrova, tak to bylo mnohem horší. Stoupali jsme, klesali jsme, projížděli skrz údolí, kolem spousty míst s adrenalinovými zážitky (canyoning, lanová centra,...), obdivovali skály všude kolem a taky projeli minimálně tisíc zatáček za docela pomalým autem, který se fakt nedalo předjet. Tuhle jízdu jsme si fakt užili a byli neskutečně rádi, že jsme dorazili na místo.

Nad vesnicí Bavella je několik parkovišť. Některá jsou zdarma (takže plná) a některá placená. My jsme samozřejmě zamířili rovnou na placené a i tady už byl docela boj o místa. A jelikož je svět malý, tak hned vedle nás zaparkovali Češi (téměř jediní, co jsme na ostrově potkali). Původní plán byl takový, že dojdeme ke skalám, omrkneme to tam a zase pojedeme. Nakonec to dopadlo úplně jinak a strávili jsme tady cca 2 hodiny. Začalo to tím, že jsme nenašli žlutou trasou, po které jsme chtěli jít, ale narazili jsme na zelenou. Podle mapy se tyhle dvě trasy měly setkat, tak jsme se po ní vydali, že si dáme takový malý okruh. Jako na kilometry to nebyla žádná dlouhá štace, kdyby se šlo po rovině. Když jsme začali po čtyřech šplhat do skal a hledat ty zelený puntíky na šutrech, abychom nezabloudili, tak to začalo teprve nabírat grády. Odbočky nakreslené na mapě se vůbec nekonaly, takže jsme nakonec vyšplhali až nahoru. Kupodivu jsme narazili na rovné místo, kde se děti mohly proběhnout, dát si svačinu a prostě se posilnit na cestu dolů. Bylo nám jasné, že to bude ještě horší. Ještě před sestupem jsme se pokochali nad neskutečným výhledem do údolí. Tenhle moment byl vážně top zážitek celého dne.

Cesta dolů vedla ještě chvíli po zelený, která byla ještě docela vidět, ale stejně se nám na konci ztratila a my prostě vyrazili směrem, kde měla být ta žlutá trasa. Nakonec jsme na ní vážně narazili a začali potkávat i jiné turisty. Většina z nich chcípala, popadala dech a jako docela by nás zajímalo, kam nakonec došli, poněvadž opravdu vypadali, že za chvíli dostanou infarkt. A celá tahle žlutá trasa vede jenom do kopce a pěkně dlouho. Cestou dolů jsme se šoupali po zadku po kamenech, seskakovali a hlavně hledali ty neviditelný žlutý tečky na kamenech. Jednou jsme i sešli z cesty. Jako byla to velká zábava, ale Lexík to zvládl jako pán. Jeho fyzičku by mu mohli všichni protijdoucí závidět. My jsme to kupodivu taky dávali na pohodu, a to Jíra nesl Vikinu v krosně na zádech. U parkoviště jsme zjistili, že zelená trasa je hodnocena jako těžká a ta žlutá jako hodně těžká. Vybrali jsme si to nejlepší, co zdejší areál nabízel. Museli jsme se tomu fakt smát, ale aspoň jsme něco viděli a zažili.

Dalším bodem programu byl nejvyšší vodopád ostrova - Piscia di Gallo. Po tomhle výletu už jsme se báli, že tam Lexík nedojde, poněvadž to bylo zase dva a půl kilometru jedna cesta. Ale i tak jsme se rozhodli, že to nevynecháme, když to máme po cestě. Zastavili jsme na menším parkovišti u silnice, šli kus z kopce a potom narazili na stezku, která vedla přímo k vodopádu. Většina cesty vedla lesem kolem říčky, takže to docela šlo i v tom horku, ale poslední část už nás vyhnala na přímé sluníčko. Vyšli jsme nad údolí řeky, na které měl být ten vodopád. Jako zase moc pěkné pokoukáníčko. Bylo zde i docela dost lidí, někteří dokonce sešli do údolí k řece a koupali se v ní. K vodopádu se člověk měl dostat z druhé strany skály. Takže pěkně obejít po vrstevnici a potom znovu dolů. Jako už se nám moc nechtělo, ale když už jsme tam byli, tak to přece nevzdáme. Nakonec jsme dorazili na vyhlídku a zjistili, že cesta po schodech k vodopádu je zavřená. A dokonce už od minulého roku. No nenaštvalo by vás to? Nás docela jo, poněvadž jsme z toho vodopádu skoro nic neviděli, ušli docela dlouhou trasu, a museli zase vylézt kopec na tu skálu. Cestou zpátky jsme se ještě svlažili v říčce u stezky. Našli jsme tam spoustu obrovských pulců a taky malinký žabky. To bylo něco pro děti. Z lesa nedaleko od auta jsme si ještě odnesli obrovské šišky zřejmě z borovice pinie.

Od vodopádu jsme ještě kousek popojeli skrz hory a potom vyjeli na pobřeží. Našli jsme si jednu z oblíbených pláží na jihu ostrova - Folacca beach. Jak jsme zmiňovali minule, tak právě na jihu jsou ty nejkrásnější pláže ostrova. Museli jsme si to ověřit. Když jsme konečně dorazili na místo, tak jsme zajeli na placené parkoviště přímo u pláže a ani nechtějte vědět, kolik jsme za to zaplatili. Nechali jsme tam hned deset eur. Tak jsme aspoň doufali, že to bude stát za to. Převlékli jsme se u auta do plavek a hurá na pláž. Vstup na pláž byl vážně luxusní skrz nádherné dřevěné dveře. Jako sice to vedlo do restaurace, která byla mimochodem taky luxusní, jako někde v Karibiku, ale vylezlo se hned na krásném bílém písku. Pláž byla vážně neskutečná. Byla to taková zátoka s tyrkysově modrou vodou, jako to člověk vidí v katalogu. Jako trochu to kazili černé řasy, které se v určitých částech shromažďovali a na pláži potom vytvářeli hustou vrstvu nánosu. Bylo to jako chodit v rozstříhaném papíru, takže nic nepříjemného. Došli jsme tak doprostřed pláže, kde bylo méně lidí a hned vlítli do vody. Všude byl písek, vody tak po kolena (cca 150 m), takže ideální koupačka pro děti. Taky zde byly útesy a kolem nich se taky shromažďovaly ty řasy. Za útesy už bylo vody více, asi tak 140 cm. Takže žádná hloubka, ale plavat už se tam dalo. Spousta lidí se tam potápělo, ale jestli tam něco žilo, to vážně nevíme. My jsme si potápěčské brýle nechali doma (ne záměrně). Příště bez nich nejedeme. Opět jsme zde strávili hodně času, ale děti by tady vydržely celý den. My jsme však byli limitovaní časem, poněvadž jsme se potřebovali dostat zpátky do apartmánu, který byl dvě hodiny jízdy daleko.

Písek z téhle pláže máme doteď v plavkách, i po vyprání. Výlet na všechna místa jsme si vážně užili. Sice by bylo lepší, kdybychom viděli i ten vodopád v celé kráse, ale zase jsme viděli spoustu jiných věcí. Příště se můžete těšit na čtvrté největší město ostrova Corte. Taky jste někdy neodhadli náročnost výletu dle mapy?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)