Cesta na konec světa aneb jak to všechno začalo

Byl jednou jeden kluk a ten měl velký sen, kterým nakazil i svou přítelkyni. Ten kluk se totiž chtěl strašně moc podívat na druhý konec světa - Nový Zéland. Což o to sen to byl krásný, ale co kdyby se ze snu stala skutečnost a ti dva se vydali na dlouhou cestu poznávat krásy tohoto ostrova. Ano, ze snu se opravdu stala skutečnost a naši dva mladí dobrodruhové strávili cca 3 měsíce putováním po tomto velmi zajímavém místě. Jasně, že ti dva jsme byli my (Kristýna a Jíra), ale naplnění snu nebylo až tak lehké, jak se na první pohled může zdát.

Začalo to tím, že jsem dodělávala školu a Jíra už stejně nechtěl dál zůstávat ve stejné práci, a tak přišla ta nejlepší možná doba na to, vydat se za dobrodružstvím. Zjistili jsme, že existuje možnost zažádat o tzv. Working holiday visa. Jedinou vadou na kráse je, že jich je pouze omezené množství a člověk musí mít pořádnou dávku štěstí. Formuláře se vyplňují online, takže jsme si je nanečisto vyplnili a byli prostě připraveni.

Na konci března nastal Den D a my o půlnoci čekali v posteli s notebooky a věřili, že všechno dobře dopadne. Jakmile odbila půlnoc, tak server začal padat a bylo strašně těžký se dostat vůbec na vyplnění formulářů. Jíra se nakonec proklikal až k platbě a pracovní vízum bylo jeho. Jenomže já jsem už takové štěstí neměla. Víza byla rozdána a my měli najednou po snu. Výbuch v podobě nadávek a zuřivosti byl možná zaznamenán i na radarových snímcích, ale nebylo nám to nic platné.

Ještě několik dní jsme zkoušeli štěstí a snažili se dostat pracovní vízum, ale neúspěšně. Nakonec nás ještě napadla jiná možnost, jak se na Zéland společně dostat. Zkusím získat studijní vízum v jazykové škole. Hned jsme se zajeli poradit do jedné společnosti v Praze, kde nám pomohli vyřídit veškeré papíry a dokumenty. Měli jsme to vymyšleno, tak že do školy nastoupím na začátku listopadu a se vším všudy budu moct zůstat do konce března na Zélandu. Potom bychom zkusili odtamtud získat working holiday visa i pro mě. No a hned bychom tam mohli pracovat a cestovat spolu. Škola byla vyřízena, jen to teda bylo cca o 70 tisíc dražší. No, ale co člověk neudělal pro svůj sen, že?

Víza by teda byla, teď ještě vychytat levné letenky, vyřídit ještě pár maličkostí a už jsme se mohli těšit. No letenky zrovna s cenou moc dolů nešli, ale nakonec se nám je povedlo pořídit přes Singapore Airlines za 35 tisíc pro jednoho (zpáteční). Já jsem ještě hned po ukončení školy nastoupila na tři měsíce do práce, abych ještě pomohla s úsporami, což se samozřejmě hodilo. Výlet na Zéland opravdu není zrovna laciný.

Měsíce utíkaly jako voda a naše nadšení pořád stoupalo. Náš čas odletu už se blížil, stačilo zabalit všechny potřebné věci, lodě a nezapomenout důležité dokumenty. No a samozřejmě se se všemi pořádně rozloučit. Přeci jenom jsme vůbec nevěděli, na jak dlouho odcestujeme.

Na první díl by tohle povídání stačilo a příště se už podíváme, jak jsme poprvé jeli na letiště a co všechno jsme tam zažili. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)