Chiemsee, aneb jízda po německém moři

09.08.2021

Chiemské jezero jsme navštívili při návratu domů z Rakouska. Bylo to tak nějak při cestě a hlavně jsme tam mohli zabít čas až do večera. A o to nám šlo především. Zabavit děti, aby nám potom pěkně spaly při zpáteční jízdě domů.

K jezeru jsme se nejeli koupat, ale jezdit na poměrně velké lodi. Po jezeře se totiž můžete plavit z jednoho ostrova na druhý nebo si dát třeba okružní jízdu a navštívit všechny přilehlá městečka. Na jezeře jsou hned tři ostrovy, ale zastávky jsou pouze u dvou. První z nich je Herreninsel (Mužský ostrov) a druhý je Fraueninsel (Ženský ostrov). Na mužském ostrově se nachází zámek a na tom ženském klášter. To je spravedlnost, co? Tak chlapi si užívali blahobytu a ženský se modlily k Bohu.

A teď už něco o našem putování. My jsme na místo přijeli ve tři čtvrtě na čtyři. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti přímo v přístavu ve městě Prien am Chiemsee. Odtud to bylo vážně kousek ke kase a k lodi. Cena za parkování nebyla nijak závratná, taková klasika. Myslím, že 4 Eura. U kasy jsme zjistili, že nám právě odjela loď a další nám pojede za 40 minut. No, tak počkáme. U kasy jsme si vybrali plavbu na oba ostrovy a do města Gstadt. Samozřejmě si můžete zvolit i cestu pouze na některý ostrov či do některého města. Nás tahle jízdenka stála 10 Eur za dospělého. Děti ještě neplatily, až od 6 let.

V době čekání si děti pohrály na pěkném hřišti, kde je postavena dřevěná loď. Taky se vyblbly ve fontáně, která se dala probíhat. Samozřejmě se musely jít podívat na molo a na ty zaparkované lodičky. Dále zde můžete posedět v kavárně, anebo se jít podívat na vyhlídkovou plošinu, odkud vidíte celý přístav a kus jezera. Čas nám tedy utekl poměrně rychle a mohli jsme nastoupit na loď. Samozřejmě jsme si museli nasadit roušky, ale po usazení si jí všichni pasažéři sundali.

Loď vycouvala z přístavu a už jsme to frčeli na první ostrov Herreninsel. Dětem se to moc líbilo, mávaly na lodě a lidičky u vody. My jsme se kochali výhledem na hory a užívali si vítr ve vlasech. Za zhruba patnáct minut jsme dorazili do cíle. Tam nás málem převálcovali lidi, kteří se cpali hned na loď. Tady se nehraje na to, že první se vystupuje.

Hlavně, že jsme se dostali z lodi a mohli se jít podívat, co nám tenhle ostrov ukáže. Ještě než jsme se někam rozběhli, tak jsme si zjistili, kdy pojedeme na další ostrov. Další loď měla odjíždět za 20 minut, což jsme teda nestíhali a ta další až za hodinu. To už by šlo. Tak hurá na obhlídku. Od přístavu jsme se hned vydali nahoru po schodech, zatímco všichni ostatní šli dolní cestou. My nikdy nechodíme s davem, radši proti němu. Nad schody byl kostel a u něj zřejmě klášter. Taky zde byla malá restaurace. Tam jsme teda nezavítali, přece jenom jsme nevěděli, jak je ten ostrov velký a chtěli jsme se jít podívat na ten zámek. To byla totiž hlavní atrakce.

Brzy jsme se k němu přiblížili, tedy spíše k vodnímu kanálu, u kterého ten zámek stojí. Samozřejmě jsme se chtěli dostat i k samotnému zámku, a tak jsme to vzali lesíkem, kde na nás čekaly hejna komárů. Neskutečný mazec. Nakonec jsme museli utíkat, já s batohem na zádech a Jíra s Vikinou na koni. Komáři to hnali za námi hlava nehlava, ale jakmile jsme se dostali před zámek, tak nám dali pokoj. Ta výheň jim za tu naši sladkou krev nestála. Doběhli jsme tam splavení jako po maratonu a ostatní turisté se tam v klidu procházeli. Zase jsme byli za exoty, ale na to už jsme zvyklí. Aby toho nebylo málo, tak jsme si pěkně sedli na mramorové schody a dali si svačinu. Ostatní samozřejmě seděli na lavičkách s nožkou přes nožku.

Zámek Herrenchiemsee nás teda dost překvapil. To je vám sídlo a luxus. A hlavně ty obrovský fontány. Když jsme tam doběhli, tak teda nestříkaly, ale samozřejmě jsme se toho dočkali a byla to bomba. Vikina byla ve svým živlu. Voda všude kolem ní, jen kdybychom jí pořád netahali pryč a mohla si tam v klidu "zaplavat". Tenhle zámek byl postaven ve stylu Versailles, takže tam už vlastně nemusíme.

Od zámku už jsme nešli stejnou cestou, ale i tak nás honili komáři. My jsme jim však zdatně utíkali a nechávali je i pro jiné turisty. Jednou jsme se otočili a rodinka za námi taky popobíhala. Bylo zkrátka vidět, že jsme byli na ostrově. Pobyt jsme zde zakončili cachtáním ve vodě v přístavu. Taky jsme se rozhodli, že pojedeme rovnou zpátky do přístavu, protože bychom na dalším ostrově museli pobývat další hodinu a zpět nám to jelo až po osmé hodině večer. To bylo přece jenom pozdě.

Před příjezdem lodi jsme šli čekat na molo a pozorovali hejna malých rybiček. Když přijela naše loď, tak nás samozřejmě zase všichni předbíhali a tlačili se před nás. Blázni. Stejně jsme se na palubu dostali všichni. Cesta zpátky tedy byla stejná. Třeba se sem ještě někdy podíváme.

A co vy, znáte tohle německé jezero v blízkosti rakouských hranic?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)