Dlouhá jízda za Eduardovou skálou

Již dlouhou dobu jsme měli v merku tenhle skalní útvar. Ano, opět jsme vyrazili (už tedy na podzim 2020) na další skálu. Nedáme si s nimi jen tak pokoj. Dětem se totiž skály taky moc líbí. Nám jako rodičům už méně, protože z dětí nemůžeme spustit zrak. Nejlepší by bylo je připnout na vodítka.

Skálu jsme si vyhledali na mapě a zjistili, že je v dojezdové vzdálenosti od naší chalupy. Nakonec to bylo trochu jinak, ale o tom až později. Děti chtěli jet s bábou a dědou v autě, takže jsme jeli sami. Cesta nás zavedla až do Chomutova a z něj znovu nahoru do kopce. Jeli jsme už fakt hodně dlouho a najeli mnohem více kilometrů, než udávala mapa. Po příjezdu jsme zjistili, že mapa ukazovala kilometry vzdušnou čarou. Takže to bylo o hodně víc, než naše dojezdová vzdálenost, ale už jsme byli na místě.

Po zaparkování u křižovatky vylezli z auta schvácení prarodiče. Obě děti po cestě pěkně řvaly a navíc to bylo mnohem dál, než jsme jim tvrdili. No prostě tenhle výlet nezačal vůbec dobře. Po uklidnění jsme konečně mohli vyrazit. Cesta ke skále je opravdu nenáročná a krátká. Nejde se ani moc do kopce. Po chvilce jsme narazili na stavební práce. Na rozbahněné cestě stáli stavební stroje a Lexík se na ně mohl jít podívat. Sice skrz pěkné bahno, ale on se tolik nebořil jako my, takže v pohodě.

Po prohlídce veledíla, bahna a strojů, jsme mohli vyrazit na samotnou skálu. Odbočka k ní není značená, ale určitě jí najdete. Jediná cestička vedoucí do lesa. Za malým lesíkem už se vám otevře pohled na celý skalní masiv. Nejdříve jsme si vylezli na menší skalku a potom teprve na tu hlavní. Jíra nahoře rozbalil dron, aby místo nafotil i z jiné perspektivy. Děti musely sedět na místě a radši jsme je zaměstnali jídlem a pitím.

Po občerstvení, pokochání a natočení místa, jsme se šli ještě podívat na skálu zezdola. Obešli jsme jí a koukali na lezecké cesty, které jsou skoro všude. Ještě jsme si vylezli i na další menší skalku, aby si Lexík ještě zablbnul. Skálu jsme tedy zdolali a mohli si odškrtnout další výlet. Ještě jsme chvíli přemýšleli, že vyrazíme i na další skálu - Medvědí, ale bylo to dost daleko a cesta zpátky taky trvala dost dlouho, takže někdy příště.

Cestou domů jsme si vzali děti do auta a rodiče zkusili jet i jinudy. Kilometrově to bylo nastejno a časově skoro taky. Bohužel se tahle zajímavá místa nacházejí už dost daleko a je k nim špatný přístup. Zdejší výlety budeme muset spojit s cestou na nebo z chalupy.

Byli jste už na Eduardově či Medvědí skále? Nebo jste třeba navštívili areál Lesná? Tam se taky chceme někdy podívat. (Už jsme tam jednou byli, ale byla tak strašná mlha a zima, že jsme to zase hned otočili.)

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)