Dovolená s dětmi, aneb je možné si na ní ještě odpočinout?

My si na dovolené nikdy neodpočinuli. Vždycky jsme si naplánovali tolik náročných výletů, že jsme se totálně odrovnali. Samozřejmě v tom pokračujeme i nyní, ale ta únava přichází mnohem dřív. Kdo v tom má asi prsty? 

Začala bych tím, jak se vyvíjely naše nároky na auto. Před pár lety (čti: před narozením našich dvou úžasných dětí) nám stačilo malé auto velikosti Škoda Fabie. Dokonce jsme v něm v nouzi dokázali i přespat. Potom přišlo na řadu větší auto Ford Mondeo v kombíku. V něm už se dalo i cestovat a pohodlně spát v kempu i mimo něj. Přijet do kempu přeskládat pár věcí na přední sedačky a postel byla na světě. Ušetřili jsme čas i peníze. S narozením prvního dítěte se všechno změnilo. V autě bychom se možná i vyspali, ale s velkými problémy. Kam bychom dali všechny potřebné věci, to je otázka druhá. Teď zvažujeme koupi nového auta a možná skončíme u autobusu. S našimi nároky na uložení věcí a spaní to nevypadá na nic menšího. Tak uvidíme. 

Proč se do auta nevejdeme? Je to jednoduché. Dříve nám stačila jedna taška s oblečením, karimatky, spacáky a trocha jídla. S dětmi se seznam o malinko prodloužil.  Dva kufry s oblečením (do zimy, horka, počítat s ušpiněním, namočením, roztrháním, propálením, atp.), velká taška s hračkami, odrážedlo s helmou, kočár, polštáře, deky, kosmetické věci (pleny, mastičky, olejíčky, vlhčené ubrousky,…), velká lékárnička (na všechny neduhy), spoustu jídla (hlavně mlsky pro děti jako odměnu) a určitě ještě dalších x věcí, které nesmíme zapomenout. Naskládat nekončící hromadu do auta je občas nadlidský výkon. Člověk musí zapojit všechny mozkové buňky a zahrát si hru Tetris level 1000. Vždycky se nějak vejdeme, ale už se těšíme na to nové auto (čti: autobus). 

Další novinkou je místo, kde na dovolené složíme hlavu. Jak jsem psala výše, dříve jsme spali v autě, což se dvěma dětmi už fakt nejde. Na závodech spíme ve stanu, ale na dovolené nikoliv. Vždycky si řekneme, tak pojedeme někam do kempu a postupem času to stejně skončí rezervací chatky nebo apartmánu. Proč vždycky vyměkneme? Položíme si pár jednoduchých otázek a je to jasné. Co když bude pršet? Jako přežili bychom to, ale ta představa špinavých a mokrých dětí a nás se zdrcenými výrazy ve tvářích, to nás fakt odradí. (Nejsme zrovna zastánci čistých a savem zapáchajících dětí, ale asi jsme trochu zpohodlněli.) Dále nám vytane na mysli, kam dáme všechny věci, když odjedeme z kempu? Přece tam nenecháme tolik věcí bez zamčení? Představa, jak každý den pendlujeme s věcmi ze stanu do auta a na výletě máme zase plný kufr krámů. Dobrá návnada pro zloděje. A to fakt nechceš. No zkrátka jsme vyměkli a doufáme, že se to časem vrátí k dovolené někde v kempu nebo načerno. Pro děti to bude pořádné dobrodrůžo. 

Výběr místa k prozkoumání nových krás nám zůstal téměř nezměněn. Stále nás víc přitahují hory než válení se na pláži. Je pravda, že bychom si více odpočinuli, ale to pro nás zkrátka není. My když přijedeme někam k vodě, tak se zkrátka neumíme válet a brzy jsme znudění z toho nicnedělání. Závidíme lidem, kteří umí relaxovat. To my prostě neumíme a za chvíli se začneme ošívat a zjišťujeme možnosti, co se dá u daného koupání dělat. Budou to mít naše děti těžké stejně jako my s našimi rodiči. Jsme asi zakletí. Vrátíme se zpět k našim milovaným horám. S dětmi je to trochu namáhavější, ale určitě to nemá cenu vzdávat. Koupili jsme krosnu, nosítko a terénní kočár, abychom se dostali všude. Kočár jsme někdy i vynášeli se spící krasomilou a kolemjdoucí nás prosili o takovou službu i pro ně. (Taky by se mi to líbilo.) Je pravda, že na některé kopce jsme se nechali vyvézt lanovkou. Nedokážete si představit jaká je to pro nás potupa. Vždycky jsme byli zapřísáhlí odpůrci. Prostě jsme s dětmi vyměkli. To se zase změní, nebo v to spíš doufáme. 

Jediný odpočinek na celé dovolené je dětské odpolední spinkání. To je panečku klid. Minulý rok v Rakousku jsme díky odpolednímu šlofíku našli skvělé místo. Hledali jsme někde stín, abychom syna neuvařili a narazili jsme na volně pasoucí se krávy přímo ve městě. Chodily mezi domy, po silnici a prodíraly se lesem. Krávu v lese jsme ještě předtím nepotkali. Bavilo nás sledovat odkud se vynoří a co budou provádět. Třeba si lehli přímo na silnici a auta je musela objíždět. Fakt sranda. O takovou zábavu bychom přišli bez hledání místa k odpočinku. Po narození naší druhorozené se odpočinek změnil. Sice nám oba v autě usnou, ale princezna se většinou po 20 minutách probudí a máme po leháru. Sakra. 

Nejhorší je kolik mají děti energie. Ono se není čemu divit, když ty výlety oddřeme místo nich. Nás to odrovná a místo večerního klidu máme Eldorádo. Děti nás neustále úkolují a člověk se neskutečně těší až půjdou spát. Pořád se koukáme na hodinky a snažíme se je silou mysli přetočit na devátou hodinu večerní. To bude konečně klid a další den za námi. Nejhorší na tom je, že když děti usnou, tak už nemáme dostatek sil si třeba otevřít lahev vína či se jinak zrelaxovat. Upadneme do kómatu, protože víme, že nás další den čeká znovu kolotoč. Toť život s dětmi. 

A jak si užíváte dovolenou s dětmi vy? Co všechno se změnilo? Máte to podobně jako my? Doufáme, že ano. Nechceme v tom být sami. Podělte se s námi o zkušenosti. Rodiče sobě.