Edinburgh - 2. část

Tak kam se podíváme v tomto díle? Projdeme celý Edinburský hrad, zavítáme na hřbitov ke slavnému pejskovi jménem Bobby, trochu prozkoumáme Národní muzeum Skotska, vylezeme na kopec Arthur's seat a dokonce se mrkneme i na pláž. Máme toho opravdu hodně před sebou, tak jdeme rovnou na to.

Ráno jsme si vyhledali, jakým autobusem se dostaneme, co nejblíže k hradu. Díky aplikaci, kterou vám prozradíme v posledním díle našeho putování, to nebyl žádný problém. Došli jsme na nejbližší zastávku, zaplatili u řidiče celodenní jízdné a vyšplhali do horního patra dvoupatrového autobusu. Tenhle zážitek nám byl odepřen v Londýně, kde jsme jezdili pouze metrem a do autobusu jsme se neodvážili vlézt. Tady jsme si těch dvoupatráků užili do sytosti. Autobusem jsme dojeli na Královskou míli a po chvíli pochodu jsme dorazili ke hradu. Tam jsme si mysleli, že si normálně zakoupíme lístky v automatu. Po ohledání automatu a podání dotazu na obsluhu nám bylo řečeno, že si lístky můžeme koupit pouze přes internet. Takže pokud nemáte internet v mobilu, tak si tam neškrtnete.

Stejně je mnohem lepší si lístky koupit předem, poněvadž ušetříte i nějakou tu libru. Za prohlídku jsme zaplatili 19 liber za dospělého (2023). S lístky v mobilu jsme si šli stoupnout do tvořící se fronty. Brzy byla fronta přes celé obrovské nádvoří před hradem. Byli jsme rádi, že jsme pěkně vepředu a možná budeme mít část hradu i sami pro sebe. A taky že jo, většina lidí si šla pro audio průvodce a my jsme si vše užili takřka bez lidí. Celý hrad si můžete projít sami bez průvodce, takže vám to zabere cca hodinku času. A co všechno na vás čeká? Krásné výhledy na celé město, prohlídka vězení, kaple, památník všech padlých bojovníků, korunovační klenoty, sklepení ve kterém se klenoty našli, korunovační sál, whisky shop a spoustu dalších objektů a prostranství. Také se na hradě nachází dělo, ze kterého se každý den ozve rána přesně ve 13 hodin. (Trochu jsme jí slyšeli pouze jednou.) Prohlídku hradu vám tedy určitě doporučujeme zarezervovat hned po otevírací hodině, užijete si ho téměř bez lidí.

My jsme od hradu zamířili na vyhlídkové místo, ze kterého je krásný pohled na hrad. Z rohu náměstí Grassmarket je ten parádní výhled. Hrad jsme si vyfotili a taky si zde prošli trh, na kterém si můžete zakoupit i nějaké ty dobroty. Na náměstí Grassmarket je trh každou sobotu, ale doporučujeme se tam zastavit na jídlo kolem půl dvanácté, kdy už mají trhovci vše připravené.

Z náměstí jsme prošli uličkami (třeba i Victoria Street známou pro své barevné domy) ke hřbitovu Greyfriars Kirk, kde se nachází socha psa Bobbyho. Tento pes je znám díky tomu, že po úmrtí svého pána neopustil jeho hrob a místní lidé ho na hřbitov chodili krmit. Jeho loajalita mu vysloužila dokonce sochu a zástup turistů, kteří sem díky němu chodí. V průvodcích se také dozvíte, že na tomto hřbitově čerpala inspiraci J. K. Rowling do knih o Harrym Potterovi. Několik jmen (někdy poupravených) se objevilo v jejích knihách. (Ještě jedna zajímavost. V ulici Victoria Street se nachází i Harry Potter shop.)

Hned vedle hřbitova se nachází veliká budova National Museum of Scotland. Tam jsme se docela těšili, poněvadž by se tam měli nacházet pohyblivé šachy použité v Harry Potterovi. Na prospektu byli dokonce zmíněny hned na první straně i s nápovědou, kde se nachází. Ať jsme běhali, jak jsme běhali, tak jsme je prostě neobjevili. Tohle muzeum nás tedy vůbec neoslovilo. Bylo hrozně chaotické a nic nás tam vyloženě nenadchlo. Ten chaos byl hlavně zapříčiněn moderním pojetí stavby, bylo zde spoustu chodbiček, místnůstek a plánek nám taky moc nepomohl. Z průvodce jsem věděla, že se dá taky vyjet na střechu muzea, ze které by měl být pěkný výhled na hrad. Na střechu jsme vyjeli, ale že by to bylo něco úžasného, to fakt ne. Nakonec jsme muzeum opustili vcelku brzy a radši si šli koupit nějaký ten obídek před výstupem na Arturovo sedlo.

Ještě pod kopcem jsme si dali sendviče a pozorovali ty mrňavé lidičky na vrcholu nad námi. Přece jenom se vychází z 50 m. n. m. a vrchol je ve výšce 251 m. n. m. Ještě navíc jsme šli takovou kozí stezkou mezi keři s obrovskými trny. Jako docela jsme se zapotili, když do nás navíc pralo sluníčko. Díky tomu, že cesta byla docela strmá, tak výstup netrval nijak dlouho. Brzy jsme stáli na náhorní plošině pod samotným vrcholem. Než jsme však vyšplhali nahoru, tak jsme ještě zamířili na vedlejší nižší vrchol, kde nebylo človíčka. Tam nám bylo přece jenom mnohem lépe než na Arturově sedle, kde jsme se opravdu dlouho nezdrželi. Tam se totiž nedalo hnout, a to lidé stále odcházeli a další přicházeli. Neustálý koloběh, který pro nás prostě není. I cestu dolů jsme zvolili daleko od lidí, abychom nešli v koloně. Na kopci je ještě jedno zajímavé místo St Anhony's chapel. Tahle kaple už má pouze jednu stěnu s pozůstatky oken. Takové magické místo přímo nad jezerem plným vodního ptactva. Kupodivu u kaple nebylo skoro živáčka. My jsme seběhli dolů k jezeru, od kterého si můžete kapli také vyfotit i v pozadí s kopcem.

Posledním bodem sobotního programu měl být výlet na pláž Portobello. Opět jsme si našli autobus jedoucí přímo k pláži. To je výhoda celodenní jízdenky, prostě najdete zastávku a číslo autobusu a frčíte. Ušetříte bolavé nohy a spoustu času. Pláž Portobello je navíc opravdu daleko a pěšky bychom tam zřejmě nešli. A to by byla škoda. Když jsme došli k moři, tak jsme zjistili, že je zrovna odliv. Alespoň jsme si užili udusaný písek, po kterém se nám krásně šlo po celé délce pláže. Navíc jsme zjistili, kolik je na pláži krásných mušlí. Hned jsme se dali do hledání a našli opravdu parádní kousky. Připomnělo nám to chození po plážích na Zélandu. Podobné mušle, podobné klima. S mušlemi v kapsách u batohu jsme došli na autobusovou zastávku a čekali více jak čtyřicet minut na autobus. Díky dopravní špičce měly autobusy zpoždění, ale nakonec jsme se přeci jenom dočkali a dojeli nedaleko od našeho ubytování. Zašli jsme si ještě koupit něco dobrého k večeři a šli si odpočinout do pokoje. Dalších 15 km v nohách a spousta nových zážitků za námi.

V dalším díle se podíváme do sídla královské rodiny Holyrood Palace, na nějaké ty suvenýry, také se mrkneme na památník Jamese Scotta, do Botanické zahrady a na další trh. Článek už bude zřejmě kratší, přece jenom už jsme byli uťapaní a Edinburgh zas tak velké město na objevování není.

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)