Gollinger wasserfall a lanovkou Hochalmbahn

V našem itineráři z poslední dovolené v Rakousku jste mohli vyčíst, že první den jsme se zastavili hned na dvou místech. Dojeli jsme do města Golling an der Salzach a navštívili tamní vodopád. Potom jsme se ještě podívali lanovkou na kopec nad městečkem Rauris. Den jsme zakončili v kempu přímo u Zell am See. Tak se jdeme podívat na ty místa více podrobně.

Ze Salzburgu jsme se tedy vydali do města Golling an der Salzach. Tam jsme samozřejmě chvíli bloudili, než jsme našli tu správnou odbočku přes koleje k vodopádu. Centrum města již známe dokonale, ale myslíme si, že si to příště zase zopákneme. Cestu jsme sice nějakou našli, ale navigace nás asi vedla tou nejkratší možnou trasou, takže jsme jeli po takové mini silničce kolem statků. Nakonec jsme se tam nějak doplácali, ale bylo nám jasné, že tudy se sem normálně nejezdí. Parkoviště u vodopádů je placené, ale na celý den je to za 5 Eur, což je taková klasika. K vodopádu se nejde nijak daleko a brzy dojdete ke kase. Vstupenky dovnitř vás vyjdou na 5 Eur za dospělého, děti do 6 let jsou zdarma.

Po zakoupení vstupenek už putujete podél říčky přímo k vodopádu. Cesta rozhodně není vhodná pro kočárky, takže nechodce nasunout do krosny nebo nosítka a tradá nahoru. Po chvilce dojdete pod vodopád, a to vážně stojí za to. Celý vodopád má úctyhodnou výšku 75 m ve dvou kaskádách. A abyste viděli i ten horní úsek, tak musíte vylézt po cestičkách nad ten první vodopád. Zde na vás čeká most přes řeku, výhled do údolí a taky namočení v podobě vodní tříště. Tam se nám tedy líbilo moc. A to stále není všechno. Cesta ještě pokračuje vzhůru a končí na mostíku nad celým vodopádem, taky se zde můžete jít podívat z čeho vodopád vůbec vytéká. Zkrátka a dobře, tahle zastávka vážně stojí za to a budete z ní naprosto uneseni. Přírodní zajímavosti v Rakousku vážně stojí za to. Celý výlet vám zabere tak hodinu, maximálně hodinu a půl. Podle toho, jak moc se budete kochat.

Od vodopádu už jsme vyjeli po normální silnici a opět na nás čekalo překvapení v podobě uzávěry kaňonu, kterým jsme potřebovali projet dále. Nechápali jsme, jak to může být bez upozornění takhle uzavřený a ještě se na místo dvakrát vraceli. Zbyla nám pouze jediná možnost, zajet na benzínku a koupit jednodenní dálniční známku, abychom se dostali dále. Na nejbližší benzínce však známky neměli, takže jsme to nakonec riskli a jeli po dálnici. (Do teď nám žádná pokuta nepřišla, takže asi cajk.) To však nebyl jediný problém na cestě do města Rauris. Navigace nás zavedla na silnici, která se opět opravovala, ale nebylo to moc dobře značené, takže jsme to nakonec projeli. Sice jsme museli chvíli čekat, než nám uhne bagr z cesty, ale povedlo se. Jo, byli jsme tam fakt za jantary, ale třeba jsme nebyli jediní. Naštěstí jsme si tyhle silniční problémy vybrali hned na úvod a potom už se nic nestalo.

Po těchto eskapádách jsme se probojovali na parkoviště k lanovce Hochalmbahn. Tam byl docela problém s parkováním, jak jsme tam přijeli takhle odpoledne, ale i tak se nám povedlo jedno místečko najít. Potom už nám nebránilo nic v cestě vzhůru na kopec. Tahle lanovka nebyla zrovna z těch nejlevnějších, a tak jsme čekali, že to nahoře bude stát za to. Začátek nebyl tak špatný, výhled docela ušel, hned u lanovky vodní prvky, kde jsme se hned dost zasekli. Po namočení jsme vyrazili k další zastávce u jezera. Tady nás hodně překvapilo, že se smělo lézt i do vody. Byl zde vor, na kterém bylo stále plno, ale nám se více líbila cestička přes část jezera, která byla ve smyslu bosochodecké stezky. Hezky do vody a chodit po kamínkách. Docela jsme tam nasmáli dětem i dospělým, kteří tam vždycky vlezli a za chvíli začali ječet, že je to studené nebo že je to bolí do chodidel. Nám to přišlo docela teplý, asi jsme zvyklí na větší ledárny.

No a tady ta zábava skončila. Kolem stezky byli sem tam nějaké vyklápěcí obrázky o stromech, zvířatech či kytkách. Občas zde byli vystaveny modely hub a jinak skoro žádná zábava. Tahle stezka je spíše pro starší děti, ale i tak nám nepřišlo, že by je to tady mělo nějak bavit. Po zkušenostech s jinými stezkami byla tahle zatím nejhorší. Po slezení z kopce na mezistanici lanovky jsme zjistili, že se tady dá rýžovat zlato, ale opět za další peníze, což nám přišlo dost nepatřičné. Občas jsou zde i ukázky sokolnictví, ale opět za příplatek. Po znechucení jsme nešli ani do zdejší restaurace, poněvadž jsme tady nechtěli nechávat další peníze. Nakonec jsme radši sjeli dolů k autu a dali si něco dobrého ze zásob z domova.

Z Rauris už jsme jeli do vyhlídnutého kempu u Zell am See. Tentokrát se nám totiž nepodařilo najít nějakou levnější alternativu v podobě apartmánu, a tak jsme jeli prostě spát s "obyťákem" do kempu. Panorama camp je poměrně hezký a pěkně zařízený, ale na to že je to kemp, tak jsme platili za noc 1000 Kč. A to jsme spali v autě a neměli žádnou elektrickou přípojku. Jelikož jsme měli auto jako obyťák, tak jsme stáli pod stromy mezi karavany. Klasické stany museli stanovat na otevřené louce, což bylo v létě dost úmorné. Navíc jsme měli blíž i umývárny, záchody i dětské hřiště. V kempu byl v noci klid, což nás taky mile překvapilo.

První den máme za sebou a další tři ještě před sebou. Příště se podíváme na kopec přímo nad Zell am See, dáme vám tip na moc pěknou restauraci a pokocháme se přírodní zajímavostí v Kaprunu. I další díl bude tedy velmi nadupaný. A nás by samozřejmě zajímalo, jestli jste už nějaké to zmíněné místečko navštívili a jak se vám tam líbilo?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)