Gondola, Wanaka a sjezd na řece Hawea

Konečně už bydlíme v Queenstown. Ve městě, které asi nikdy nespí a hlavně je nabyté adrenalinovými zážitky. Já chodím pravidelně do školy a moc se z ní neulejvám, i když bych nejradši vynechala všechny odpolední konverzace. Ty jsou fakt opruz. A taky jsme trochu prozkoumali okolí. Dnešní článek bude o výletu na Gondolu (vyhlídka nad městem) a potom o splouvání řeky Hawea u města Wanaka.

Po škole jsme se domluvili, že půjdeme na výlet. Omrkneme tu místní Gondolu. Jíra zaparkoval přímo u lanovky, ale nahoru jsme šli samozřejmě pěšky. Jinak bychom z toho neměli žádný zážitek. Přímo u parkoviště se také nachází mini zoo, ve které chovají i ptáka Kiwi. Navštívit jsme ho ale nešli, protože to vstupný bylo neskutečný. Pořád jsme doufali, že na něj třeba někde narazíme.

Cesta nahoru byla dost výživná, navíc se kříží s traily pro kola. Takže člověk musí dávat bacha, aby nebyl odvezen zpátky do údolí. Podél cesty je i několik stanovišť pro zipline. Taky jsme hned několik skupinek ziplinistů potkali. Vždycky totiž kus ujedou na laně a potom musí kus po svých společně s instruktorem. Cestou jsme se taky na chvíli stali fotografy. Jedna skupinka turistů nás poprosila o vyfocení. Ke Gondole jsme se nakonec vyškrábali. Na kopci je bobová dráha, vyhlídka na město a jezero, luxusní restaurace, bungy jumping a další vymoženosti. Cesta dolů byla mnohem horší, hlavně pro naše kolínka. Jen pro zajímavost: parkoviště se nachází ve 345 m a Gondola v 820 m. Docela slušné převýšení.

Když jsme chodili do školy či ze školy, tak jsme toho taky dost viděli. Jednou jsme se zastavili u Fear Factory, to u nás ještě nic takového nebylo. Koukali jsme na ukázky, bylo to dost zajímavý. Ještě zajímavější bylo vstupné - třicet pět dolarů. Dále jsme třeba viděli půjčování Flyboardu. Pána navlékli do neoprenu, vesty a helmy. Potom si musel lehnout do vody, nasadili mu boty s deskou na nohy a potom musel ještě doplavat na hloubku. Desku na jeho nohou byla připevněna hadicí ke skútru. Kluci vytáčeli motor a poháněli tak trysky pod deskou. Pán se dokonce dvakrát dostal nad hladinu, ale musel toho mít dost. Pro nás to byla dobrá zábava.

O víkendu jsme měli domluvené sjíždění řeky Hawea u Wanaky. Sbalili jsme si věci, naložili lodě a vyrazili. Cestou jsme museli opět překonat nejvýše položenou silnici a konečně jsme si jí mohli užít. Zastavili jsme na první vyhlídce a chvíli se kochali. Potom však přijelo auto, který hrozně kouřilo a smrdělo. Asi se v něm něco pálilo nebo co. Jestli s ním vyjeli až nahoru, to nevíme. My jsme radši ujížděli napřed. Po cestě jsme zažili ještě jedno zajímavý auto. Objevilo se za námi a snažilo se nás předjet v zatáčkách. Auto se mu však nechtělo rozjíždět, nevýhoda automatů. Když se konečně sunul kolem nás, tak mu Jíra přibrzdil a chtěl ho radši pustit před sebe. On se však zase zařadil za nás. Na dalším odpočívadle jsme ho radši pustili před sebe.

Ve Wanace jsme zastavili u jezera, abychom si vyfotili zasněžené vrcholky hor v pozadí. Bylo na nich více sněhu než minule. Potom už jsme se přesunuli do kempu, kde byl sraz. V kempu se sešlo cca 10 aut s rodiči a dětmi. Vzali jsme dva kluky do auta a vyrazili k přehradě. Z přehrady vytékala voda spodem a tvořila moc pěkné vlnky. Převlékli jsme se a přesunuli se k vodě. Když všichni nalezli na vodu, tak nás mohlo být tak třicet. Pouze několik dospělých a pak už jen děti. Každý dospělý dostal pár dětí na starost. Skupina se vždy měla držet pohromadě. Já jsem měla na starosti dva starší kluky, který docela uměli jezdit. Jíra měl na starosti holku a kluka. S nimi měl už více práce. Občas jsme jim něco poradili a bylo vtipné jim něco vysvětlovat v angličtině, když jsme moc neznali slovní zásobu kolem vodního slalomu. Občas se děti něčemu zasmály a my se aspoň poučili, jak máme používat některé výrazy.

Cestou jsme zastavovali na větších vlnkách, aby si děti zatrénovaly. Hned na první vlnce se Jírovi zvrhnul svěřenec, takže mu musel pomoct vylít loď a zase nastoupit. Na další peřeji se zvrhnul i můj svěřenec, ale naštěstí vyeskymoval. Super. Nejhorší to bylo na dalším velkém skoku. Tam toho plavalo asi nejvíce. Dokonce i jeden můj svěřenec a plaval docela daleko. Kluci měli na sobě pouze trička s dlouhým rukávem a podkolenky. Ochrana proti zimě byla tedy pořádná. My jsme oproti nim vypadali jako totální nabalenci připraveni na enormní zimu. Děti si jízdu docela užívaly, cákaly po sobě vodu, eskymovaly a bůh víc co ještě. My už jsme chtěli být dole, protože nám byla fakt zima, i když jsme měli dobré vybavení. U auta jsme se převlékli a seznámili se s rodiči. Petr s hlavním trenérem nás ještě lákali na pivo, ale my jsme chtěli hlavně dojet domů, dát si večeři a zalézt si do postele. Doma dělali kluci malou párty. Chvíli jsme s nimi pobyli, udělali si večeři a zalezli si do pokoje. Konečně trochu tepla.

O několik dní později jsem ve škole zažila první zemětřesení. Učebny jsou totiž ve třetím patře, takže to bylo trochu cítit. Stoly v učebně se trochu třásly a spolužák prohlásil: Máme tady zemětřesení. Ten samý den měl Jíra první pohovor v restauraci u Gondoly. Manažer mu nabídl místo číšníka právě v restauraci. Za zkoušku to určitě stojí, aspoň bude malý přivýdělek. Hurá.

Zážitků už bylo dneska dost. A příště nás čeká jeden nekonečný mejdan a k tomu nekonečný pochod na vrchol hory Ben Lomond. Taky se trochu projedeme na lodích po jezeře. No to bude nabušenej díl. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)