Halloween. Slavíte či neslavíte?

Dneska se ve všech anglosaských zemích slaví tenhle parádní svátek. Určitě spousta z vás ho rádo nemá a říkáte o něm, že je sem přivlečen z Ameriky. No úplná pravda to tedy není. I na našem území se svátek slavil v Keltských a Slovanských obydlí. Církev nám však svátek přesunula od tohoto pohanského slavení na 2. 11., ale smysl zůstal stále stejný. Jen u nás se teď slaví více komorněji a ne tak okázale jako v jiných zemích.

V 16. století se svátek jmenoval Samhain a lidé se také převlékali do kostýmů, aby na ně zlí duchové nemohli. Chodili od obydlí k obydlí a za básničku či koledu dostávali odměnu v podobě potravin. Také se dlabaly cukrové či krmné řepy a dělaly se z nich lucerničky. Lidé věřili, že v tuto noc se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Pozůstalí se mohli setkat se svými předky a alespoň na tuhle jednu noc být zase spolu. S migrací Skotů a Irů se dostal svátek i do Ameriky a postupem času na sebe vzal podobu, tak jak ho známe teď.

Určitě mnoho z vás už vydlabává aspoň dýně. To je zvyk, který máme hodně rádi. Dětem se to moc líbí. Těšili jsme se na to, jak nám s dlabáním dýně Lexík pomůže, ale to jsme se přepočítali. Stačilo, aby se poprvé dotkl vnitřku a bylo jasno. No není to žádná hitparáda, ale zas tak hrozný to teda taky není. Máme holt doma estéta. Nechce mít nic špinavého na rukou, ale umolousanou pusu si do trika klidně utře. Máma to přeci vypere.

Dýně jsme tedy už vydlabali a máme je připravené na dnešní večer. Chceme Lexíkovi udělat noční bojovku v zahradě. Půjde po stopách světýlek a na konci na něj bude čekat hodný duch, od kterého možná něco dostane. Možná bude muset splnit nějaké úkoly, aby to neměl zas tak jednoduché. Snad nám trochu vyjde počasí, aby nám svíčky nezhasínaly.

Co jsme ještě dělali, tak to byli dekorace v oknech. Vystříhali jsme netopýry, lebky, dýně, čarodějnici a další a nalepili je do oken. To se Lexíkovi taky líbilo, ale tenhle rok má podzimní výzdobu a nechtělo se nám to zase sundávat. Lenost vyhrála.

O Halloween jsme dokonce byli i na Novém Zélandu a moc jsme se na to těšili. Bohužel jsme nikoho v maskách neviděli, tak nevíme, jak moc se to tam slaví či neslaví. Třeba jsme byli jen v malém městě, kde to tolik neprožívají. Je pravda, že tam moc neprožívali ani Vánoce. Tak na druhou stranu Vánoce na pláži jsou prostě divné.

Nakonec článku vám sem přidáme legendu o Jackovi, podle kterého získala název Jackova lucerna (jack-o'lanterns). Kdysi dávno žil opilec jménem Jack, který se právě v předvečer všech svatých tak opil, že ho už opouštěla jeho duše. Přišel si pro něj ďábel, ale Jack se jen tak nedal. S ďáblem začal o svůj život smlouvat a mazanou lstí nad ním vyzrál, ale pouze na jeden rok. Když si pro něj čert znovu po roce přišel, tak nad ním vyzrál i podruhé, ale tentokrát si přál, aby se do pekla nikdy nedostal. Čert s návrhem souhlasil. Jack si života stejně nevážil a rok na to zemřel. Jeho duše se vydala do nebe, ale tam ho vzít nemohli, poněvadž žil nezřízeným životem. Horší bylo, že do pekla si zavřel cestu sám. Čert se nad ním trochu zželel a dal mu alespoň žhavý uhlík, který ho měl hřát a svítit mu v temnotách. Od těch dob se právě dávají svíčky do dýní, aby si je Jack mohl vzít a trochu se ohřát. Na oplátku Jack hlídá naše obydlí od zlých duchů.

Je to tedy jen zkrácená verze. Celou jí určitě najdete na internetu. Tak a teď by nás zajímalo, jak to máte vy? Slavíte či nikoliv? Líbí se vám svátek? 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)