Jak jsme zmokli na Stropníku

Naše dovolená po Česku (bez Jíry) začala ještě v Krušných horách a to právě na vyhlídce Stropník. To je místo, kam musíte zavítat, pokud budete v blízkosti Dlouhé Louky či Hrobu. Ne, nemusíte hned na hřbitov, ale do jedné malé obce. My jsme teda vyjeli s téměř vařícím Dukátem právě do Dlouhé Louky, odkud je to víceméně po rovině. Z údolí si teda pěkně máknete.

V Dlouhé Louce je k dispozici pořádné parkoviště a hned kousek od něj se napojíte na zelenou turistickou trasu. Tahle barva vás dovede až na místo. A co vás čeká cestou? Po přechodu louky se cesta svažuje z kopce k maringotce a opuštěnému stavení. Dále projdete kolem malého rybníčku, ale vody si ještě užijete. Přímo na lesní cestě jí je opravdu dostatek v podobě bahnitých louží. Nemusíte se však bát, všechno jde bez větších problémů obejít. Občas je to trochu více balancování, ale výsledek cesty opravdu stojí za to.

Za cca dva a půl kilometru najdete odbočku na vrchol, tedy na vyhlídku. Projdete pěšinkou, sem tam ukořistíte nějakou tu borůvku či malinu a dojdete ke skalám. Na jedné z nich je vytvořena velká dřevěná plošina a schody, abyste se dostali, co možná nejvýše. Před vámi se rozprostře neskutečný výhled do kraje. To už jsme teda dlouho neviděli. Omrknete zatopené lomy, sopečné kopce Českého středohoří a táhnoucí se pás Krušných hor spolu s Komáří Hůrkou.

Dospělí se na místě pokochali výhledem a děti se zase napásly malin a borůvek. Samozřejmě jsme se všichni posilnili z krabice plné bramborových placek. Jako svačina je to výborný, ale ta váha je horší. Naštěstí jsme je všechny snědli a batoh byl hned o poznání lehčí. Ještě jsme si vylezli na skálu vedle a omrkli tu vyhlídku i z jiné strany.

Zpátky jsme šli jinou vyšlapanou cestičkou, ale i tak jsme narazili na naši zelenou značku. Původně jsme ještě chtěli navštívit Dušanovu vyhlídku, která je nedaleko, ale černá mračna nad námi, nám to rychle rozmluvila. Pořád jsme si říkali, že nás to určitě obejde, ale bohužel nás to cca v půli cesty chytlo a rozhodli jsme se, že to přečkáme pod listnatými stromy. Tak jsme tam všichni seděli, kromě Lexíka. Ten pořád vymýšlel kraviny a halekal: "Mám toho už dost, jdu do baráku." Načež vždycky všechno zahodil a schoval se pod strom. Bouřka trvala poměrně dlouho a liják stále nepolevoval. Naopak ještě přidával. Většina z nás byla už mokrá, jak nám ten strom už propršíval. Ještě ke všemu jsme šli úplně nevybavení - bez jiného oblečení, bez bund či pláštěnek. Takže jsme byli nejen mokří, ale i zmrzlí.

Po půl hodině už mě to přestalo bavit a vyrazila jsem na cestu. Stejně už jsem byla mokrá jak nutrie. A ejhle, přestávalo zrovna pršet. Jelikož jsme se potřebovali zahřát, tak jsme skoro celou cestu zpátky už běželi. Až ten poslední kopec nás zastavil, ale to už nám bylo teplo. Na louce před domy jsme ještě narazili na jedno překvápko. Kousek od nás se pásla srna a vůbec jí nevadilo, že jsme fakt blízko. Tak jsme jí tam chvíli pozorovali a díky ní jsme potom zmokli ještě jednou. Kdybychom se nekochali, tak by nás nechytil totální chcavec. No, tak do sprchy už jsme vážně ten den nemuseli. V autě jsme se rychle převlékli, sušili vlasy v ručnících a pomalu vyrazili na další cestu.

Znáte tuhle zajímavou kochací vyhlídku? A jestli ne, chytil vás někdy na výletě totální liják, že jste z něj boty sušili ještě týden?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)