Jak se z nás stali bezdomovci

Už je to nějakej ten pátek, co jsme na blog přidávali další díl o putování po Zélandu. Takže to musíme hned napravit, ale nejdříve si připomeneme, kde jsme skončili. Tak minule jsme po třech dnech výletování po jižním cípu Jižního ostrova dojeli domů. Tam jsme sebou plácli do postele a byli rádi, že jsme zase pod střechou. A co bylo dál? Tak na to se hned podíváme.

Jelikož jsme se rozhodli, že budeme cestovat, místo studování a pracování, tak jsme samozřejmě museli opustit i naše drahé bydlení v Queenstown. Takže za námi do domu přijela Karolina (starala se o zásoby a dohlížela na dům), aby nám řekla, co všechno musíme uklidit, než opustíme dům. Vydrhnout koupelnu, kuchyň, společné prostory a samozřejmě náš pokoj. Zjistili jsme, že odjíždí i další pár, takže jsme doufali, že alespoň něco uklidí a nebudeme mít tolik práce. Ale o tom si řekneme až později.

Nejdřív se půjdeme vykoupat do ledovcového jezera. Jak jistě víte, tak jsme bydleli kousek od vody a když začalo být pořádné teplo, tak nás nenapadlo nic lepšího, než se jít vykoupat do ledové vody. Jíra chtěl hlavně vyzkoušet plavat pod vodou s kamerkou, jestli tam náhodou něco nežije. Přišli jsme tedy na pláž, rozprostřeli ručníky a vyhřívali se na sluníčku. Po chvíli nás to samozřejmě začalo nudit a tak jsem si začala vyhrabávat bazének, jako na Berounce. Než jsem ho stihla postavit, tak kolem projela loď a od ní přišly parádní vlny. Mně to rozbořilo bazének a Jírovi to namočilo půlku ručníku. To ho namíchlo a šel radši vyzkoušet tu vodu. Je vám asi jasné, jak se mu do té vody chtělo a ještě ke všemu se potápět a točit. Byl rád, že se na chvíli potopil a neumrzl. Já studenou vodu už tuplem nemusím, takže jsem tam napoprvé vlezla jenom po zadek. Ale napodruhé už celá. Sice jsem málem zmrzla a byla tam jenom dvakrát jednadvacet, ale můžu říct, že jsem se koupala v ledovcovém jezeře. Aby toho nebylo málo, tak mě Jíra ještě zahrabal do písku, ale k jeho smůle jsem se z něj dostala a piju mu krev dodnes. To by asi o našem cachtání stačilo.

Další den jsme vyprali všechno prádlo, abychom měli čistý start do našeho putování. A hlavně jsme si šli ještě naposledy zablbnout na hřiště frisbee golfu. Tentokrát jsme nehráli sami, ale přizvali jsme si kamarády, aby byla větší sranda. Já jsem se nezlepšila skoro nikde a určitě to bylo zapříčeno i silným větrem. No, na něco se vymluvit musím ne? Po hře jsme zašli ještě k nám a dali si pořádný kus zmrzliny. Asi za odměnu.

Taky jsme museli zdělat jídlo z lednice. Takže jsme upekli buchty, muffiny, celozrnný chleba, kuřecí stehna, čokoládový závin a na večeři si dali kilo hranolek. Dietně, z trouby. Ještě jsme sbalili věci do batohů, abychom ráno jenom uklidili pokoj, kuchyň a koupelnu. Ten den ráno jsme také oznámili rodičům jedno velké překvapení. Mysleli si, že jsem těhotná nebo že jsme se vzali, ale to že přijedeme dříve, teda nečekali. Vlastně to bylo trochu zklamání.

A konečně je tady den D, tedy úklid, balení a odjezd. Oba jsme se hned ráno šli vysprchovat. Naposledy. Kdo ví, kdy se nám zase naskytne šance teplé vody. A potom už jenom úklid. Utřít prach a vyluxovat v obýváku. Já jsem se potom přesunula do koupelny - opět setřít prach, zamést, vytřít podlahu, umýt záchod, vyčistit sprchový kout a umyvadlo. A taky vyleštit zrcadlo a okno. No, zabralo mi to asi hodinu. Fakt paráda. Tím bych se živit nechtěla. Jíra mezitím sbalil věci, odnosil je do auta, udělal toasty a začal s úklidem kuchyně. Já jsem se přesunula do pokoje. Takže zase utřít prach, vyluxovat, umýt okna a převléci postel. (Pozn. Postel jsme si po nastěhování museli dát dohromady. Rozpadala se, takže jsme nakoupili šrouby a trochu jí zpevnili.) Pokoj hotový a ještě ta kuchyň. Nejhorší bylo umýt troubu. Potom už nezbývalo nic jiného, než počkat na kontrolu. Stihli jsme to jen tak tak. Karolina všechno zkontrolovala a zeptala se nás, jestli jsme si úklid nějak rozdělili s tím druhým párem. Jasně, že jsme řekli, že ve společných prostorách nic neuklidili. Všechno jsme odnesli my.

Po jedenácté hodině jsme konečně opustili byt v Queenstown. Cestou jsme se zastavili u Kawarau bridge, kde se skáče bungee jumping nad řekou. Tentokrát jsme měli docela štěstí a bylo zde dostatek turistů. Takže jsme díky tomu i něco viděli. Hned dva skokany a taky pár lidí na Zipline. Dále jsme se zastavili v Cromwell, kde jsme si koupili jablka a pomeranče z místních sadů. Měli tam různé věci, nejen plodiny ze sadů. Třeba i různé druhy medů (jeden z nich stál 240 dolarů), sušené plody, marmelády, výrobky z medu, propolis, atd.

Dále nás čekala cesta přes Alexandra až k východnímu pobřeží nad město Dunedin. Ale cestou jsme se ještě zastavili v místě s názvem St. Bathans a Blue lake. Je to taková malá osada, kde je jezero v pískovcovém lomu. Parkoviště bylo přímo u jezera, takže jsme se tam jenom kousek prošli a pokračovali dál. Ještě nás čekala jedna zastávka - Moeraki boulders. Je to velice zajímavé místo. Na pláži jsou totiž vyvržené kameny ve tvaru koulí a nikdo neví, proč tomu tak je. Dojeli jsme na velké parkoviště, které bylo skoro plné. To nevěstilo nic dobrého, ale jasně, že jsme se neotočili a nejeli pryč. Dali jsme si malou svačinku a vydali se do davu. U vstupu na pláž byla kasička, kde měl každý návštěvník zaplatit vstup. Za dospělého to byly dva dolary. Někteří kolem prošli bez placení a někdo poctivě zaplatil. My jsme tam hodili jeden dolar, aby se neřeklo. Jak se dalo čekat, na pláži bylo spoustu lidí a všichni se fotili na kamenech. Chvíli jsme turisty pozorovali a bavili se nad tím, jaké pózy tam předváděli a jak utíkali před přicházející vodou z moře. Dost lidí si namočilo boty. Po chvíli jsme si taky našli volné kameny a vyfotili se na nich. Místo bylo zajímavé, ale kvůli mase lidí nás přestalo brzy bavit. Při cestě zpět jsme se koukli ještě do Gift shopu a koupili si tři pohledy. Prodávali tam i vyleštěné Paua mušle či jejich úlomky.

Po dlouhém a náročném dni jsme si našli kemp, několik kilometrů nad městem Dunedin. Kemp byl zdarma, přímo u pláže a fakt veliký. Jenom záchody tady stáli za hov..., ale to byla jenom taková malá chybka. Samozřejmě jsme se šli projít po pláži a snažili se zase najít nějaké ty mušle. Tentokrát se nám povedlo najít jen dvě malé Paua. Potom jsme se najedli, zacvičili jógu vedle auta a šli si zahrát karty do auta.

To by pro dnešek zase stačilo, co myslíte? Příště se podíváme do města Dunedin, kde navštívíme nějaké to muzeum, botanickou zahradu, centrum města a určitě něco dalšího. A taky se přesuneme k dalšímu zajímavému místu, kde nás buď kousne lachtan, nebo vyžene pořádná mořská vlna. No máte se na co těšit. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)