Klapka, akce: Rakousko poprvé

Konečně se u nás na blogu objeví i články z naší oblíbené destinace v Evropě a to o Rakousku. Naše rakouské poprvé bylo na konci května roku 2017. Poslední dovolená bez dětí. No, jak se to vlastně vezme. Jedno dítě už bylo součástí tohohle tripu, ale bylo velký asi jako jablko. Zřejmě si to pamatovat nebude. Tak a teď už k věci. V tomto článku se dozvíte, co jsme navštívili, kde jsme spali a kudy jsme třeba jeli. Takový základní info, po kterém budou následovat články o samotných atrakcích.

Do Rakouska jsme vyráželi ze Sušice, kde jsme zůstali po závodech do pondělního rána. Ve městě jsme si ještě dokoupili něco dobrýho k snědku a mohlo se vyrazit. Hranice jsme chtěli překročit v Železné Rudě. Ještě před hranicemi jsme dotankovali auto, aby nám nafta vydržela, co možná nejdéle. Přeci jenom jsme nevěděli, za kolik jí pořídíme v Rakousku. (O moc dražší nebyla, ale člověk nikdy neví.) Cesta Německem byla vcelku poklidná, jenom jednou nás navigace zavedla na menší cestičky, aby nám zkrátila cestu. Určitě to všichni znáte, když se držíte zuby nehty navigace v cizině, protože se bojíte jen jinudy, než ta potvora určí. Občas jsou ty volby prostě zajímavé.

Projeli jsme pár městeček, dokonce chvíli jeli po dálnici. V Německu si to člověk zatím může dovolit, když jsou dálnice bez poplatků. (V Rakouskou už jsme se dálnicím vyhýbali, protože na těch pár dní a několik kilometrů to opravdu nemělo cenu.) Do Rakouska jsme vstoupili za řekou Inn ve městě Simbach am Inn. Po přejetí hranic už jsme pouze vyhlíželi naší první zastávku, kterou bylo město Salzburg. (Více info se dozvíte v dalším článku. Třeba o našem super parkování.)

Po procházce městem Salzburg jsme zamířili do kempu u řeky Salzy. Kemp se jmenoval Camping Vierthaler a byl naprosto dostačující. Je pravda, že byl nedaleko silnice a nad údolím trochu hučela dálnice, ale při spaní v autě to člověku nijak nevadilo. A jak kemp vypadal? Každý ubytovaný si vybral místo na zeleni a k dispozici měl elektrickou přípojku a po celém kempu byla Wifi zdarma. Co se týče umýváren, tak si člověk musel zakoupit žetony na sprchu, ale voda tekla velmi dlouho i při vhození jednoho žetonu. Všude bylo čisto a vše krásně zařízeno. Majitelé kempu byli starší lidé, kteří byli strašně ochotní. Ještě k tomu provozovali malou hospůdku přímo v kempu. Za zmíněnou hospůdkou byl nádherný výhled na horský masiv. Prostě paráda.

Druhý den jsme měli naplánovanou návštěvu Eisriesenwelt. Jedná se o nejdelší ledovou jeskyni na světě. A teda její návštěva opravdu stojí za to, ale o tom až jindy. Po projížďce lanovkou a prohlídkou samotné jeskyně jsme zamířili k dalšímu bodu programu. Museli jsme taky vyzkoušet jednu z několika soutěsek. Naším cílem byla Liechtenstein klamm. Moc hezká procházka soutěskou zakončená výhledem na vodopád. Večer nás čekal další kemp, tentokrát nad jezerem Zell am See. Kemp s názvem Campingplatz Bad Neunbrunnen už nebyl tak pěkný jako ten předchozí, ale na přespání je to vlastně úplně jedno. Tady totiž nebylo moc zeleně, naše místo bylo poměrně malé a na štěrku. Takže na stanování to úplně nebylo. V autě nám to samozřejmě bylo jedno. Navíc tam všude stáli zaparkované karavany, které jsou zde zřejmě nastálo a lidé sem jezdí jako na chatu. Sociálky byly úplně v pořádku. (Na čistotu si nemůžeme stěžovat nikde.) Zajímavosti místa: bylo zde jezírko, kde byly asi miliony pulců a taky v lese spoustu domečků pro skřítky i s jejich obyvateli. Docela vtipné.

Poslední den našeho putování po Rakousku jsme strávili u Krimmelského vodopádu. Tady jsme už neměli ani moc hezky, ale výlet opravdu stál za to, i kdyby tam padaly trakaře z nebe. Od Krimmelských vodopádů už jsme vyrazili zase domů. Nevraceli jsme se do Salzburgu, ale vydali se přes Kitzbühel a další města zase do Německa a jeli na dálnici do Mnichova. Nejhorší zážitek z cesty jsme měli ještě před sebou. Před městem Regensburg se to na dálnici naštosovalo a nás nenapadlo nic lepšího, než to zkusit objet přes město. Jako se starou navigací v ruce, v opravdu velkym městě a s provozem horším než ve špičce v Praze, to bylo fakt na morál. Už jsme si mysleli, že se domů nikdy nedostaneme. Po cca dvou hodinách jsme se dostali zase zpátky na dálnici, postavili se na pět minut do kolony a zase jeli zvesela dál. Suma sumárum, než jsme našli další nájezd na dálnici, tak se kolona zase rozjela. Bylo to prostě úplně jedno, jenom my jsme stresem zestárli o pár let.

Dále už nás čekala ještě spousta kilometrů po nekonečné německé dálnici a potom hurá přes Plzeň do Berouna a domů. V Rakousku jsme strávili pouze tři dny, ale už tehdy jsme věděli, že se tam budeme vracet. Ještě by vás mohlo zajímat, kolik jsme za ty tři dny utratili. Naftu jsme tankovali pouze v ČR, jídlo jsme si kupovali v marketech (jako Lidl), pouze jednou jsme si dali oběd v restauraci, spali jsme v autě v kempech a navštívili čtyři známá místa a to všechno za pouhých pět tisíc korun. Řeči o tom, že v Rakousku je draho jsou fakt docela mimo. Jasně, že v restauracích se pod 10 Eur za oběd nedostanete, ale kde v okolních státech ano? Ubytování se dá taky najít levné a nemusíte zrovna spát v autě jako my. Leckdy je to levnější v apartmánu než v kempu. (O tom si něco řekneme při druhé dovolené.)

A teď už nám nezbývá nic jiného než vám napsat o každé zmíněné atrakci, abychom vás pořádně nalákali na krásy Rakouska. Zajímalo by nás, kdo z vás už v Rakousku byl a co se vám v zemi líbilo zatím nejvíce?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)