Korsika, aneb jak to všechno bylo

Na začátku září (2022) jsme se vydali vstříc dlouhé cestě na ostrov Korsika. Pro tuhle dovolenou jsme se rozhodli díky naší nerozvážnosti ohledně nákupu letenek. Tak dlouho jsme váhali, až jsme zjistili, že letenky jsou zbytečně drahé a první let dětí budeme tedy muset odložit na další rok. Na dovolenou jsme však chtěli, a tak nás napadlo, že vyzkoušíme dojet na Korsiku. Cesta bude zpestřena několikahodinovou jízdou trajektem, takže to vykompenzuje to letadlo. Navíc se nebudeme strachovat ohledně stávkujících letů a pracujících na letištích. Takže hurá na plánování cesty na ostrov.

Chtělo to cestu pořádně prozkoumat, aby nám to všechno časově vyšlo. Potom přišel vhodný čas na hledání a nakupování ubytování a taky trajektu. (Ne celého.) Všechno nám časově i finančně sedělo, tak hurá do vyhledávání míst, které navštívíme po cestě i na samotném ostrově. My vám v tomto článku ukážeme ve zkratce, co jsme všechno navštívili a v dalších článcích už se podrobněji rozepíšeme o všech těch zajímavostech. Určitě se taky budete moct těšit na článek věnovaný celý Korsice jako takové (něco o dopravě, obyvatelích, městech, moři, atp.). Teď jdeme na ten itinerář, ať to máme z krku.

Začneme v sobotu ve dvě hodiny ráno. To jsme vyrazili z domova na přibližně 8-9 hodinou cestu k Lago di Garda v Itálii. Tohle jezero určitě skoro všichni znáte. My jsme u něj už jednou byli, takže se na něj můžete mrknout v sekci o Itálii. Chtěli jsme se zastavit hned ve městě Riva del Garda a zajít se podívat do Informačního centra a samozřejmě k jezeru. Potom jsme si taky na mapě našli parkoviště přímo u hlavní silnice a nad ním cestu na vyhlídku (Bastione). Jestli jsme se tam dostali, se dozvíte v článku o Lago di Garda. Mimo tohohle tipu jsme navštívili ještě další město u jezera, a to Limone sul Garda. Po procházce jsme se přesunuli do prvního ubytování ve městě Lonato del Garda.

V neděli jsme se nasnídali a hned vyrazili na další dlouhou cestu. Čekala nás jízda po dálnici přes hory a na pobřeží. Když jsme dojížděli k Pise, tak začalo pořádně pršet a na e-mail nám přišla zpráva, že trajekt bude ojíždět o hodinu později. Alespoň jsme měli dostatek času na návštěvu města Livorno, ze kterého nám odjížděla loď. Co jsme zajímavého navštívili, si necháme až do samostatného článku. Na trajekt jsme museli přijet už hodinu před odjezdem. Bylo neskutečné horko a my tam opravdu hodinu jen stáli, než se kolona pohnula a konečně jsme se dostali na loď. Nabrali jsme docela velké zpoždění a modlili se, abychom se mohli ještě na Korsice ubytovat. Při nejhorším bychom přepsali v autě, teda v našem obyťáku. Měli jsme s sebou všechno vybavení, kdybychom někde potřebovali přespat. Do ubytování jsme dojeli až před devátou hodinou večer a naštěstí nám v recepci nechali obálku s klíčem od apartmánu. Super. Jsme na místě. Dva dny na cestě a placatý zadky.

V pondělí jsme hned ráno vyběhli z apartmánu a zamířili na pláž. Celé dopoledne jsme strávili ve vodě a stavěním hradu. Odpoledne jsme si chtěli zajet obhlídnout město Bastia, do kterého jsme večer přijeli právě trajektem. Z našeho ubytování to bylo 40 km, ale ta cesta byla naprosto šílená. Na každém kulaťáku kolona a ještě k tomu nám začalo pískat v motoru, takže jsme to nakonec otočili zpátky cca 10 km před Bastiou. Dojeli jsme do resortu, zeptali se na opraváře a zkusili auto spravit. Auto do servisu asi nechtělo, poněvadž u opraváře nevydalo ani hlásku.

V úterý jsme chtěli auto zase vyzkoušet, ale radši v krátké dojezdové vzdálenosti od ubytování. Vyrazili jsme tedy na nedaleké vodopády. Cestou jsme narazili na starý most a taky krásnou vyhlídku na moře. Samozřejmě nám auto zase začalo pískat, takže jsme se po výletu vrátili a zajeli hned k opraváři. A co myslíte? Jasně, že auto zase nic nedělalo, i když s nim opravář jezdil. Takže jsme se na to prostě vyprdli a jezdili. (Kupodivu, auto se samo nějak spravilo a žádné zvuky už jsme neslyšeli.)

Ve středu jsme už jeli na delší výlet. Zase jsme jeli směrem na Bastii a potom uhnuli do hor. Museli jsme přejet docela vysoké pásmo hor a dostat se na druhou stranu ostrova. Chtěli jsme totiž navštívit město Nonza a hlavně jednu přírodní zajímavost nacházející se přímo u této obce. Je zde totiž černá pláž, kterou tvoří krásné černé a zelené oblázky. Po tomhle nádherném místě nás čekalo město Saint-Florent. Tam jsme toho moc neviděli, ale ještě máme v záloze další místo, a to velmi zajímavý kostel Église Saint-Michel de Murato. Po téhle návštěvě už nás čekala znovu cesta přes kopce, dojezd do ubytování a koupání v moři.

Ve čtvrtek jsme si naplánovali tu nejdelší cestu, a to na jih ostrova. Cestou jsme to vzali přes nádhernou střední část ostrova plnou skal, řek a neskutečných výhledů. Po tisíci a jedné zatáčce jsme konečně dojeli na místo s názvem Bavella. Tohle místo je naprosto dokonalý a výlet zde byl opravdu velmi zajímavý. Dále nás čekal pochod na nejvyšší vodopád ostrova - Piscia di Gallo. To nás tedy hodně zklamalo, ale více se samozřejmě dozvíte až jindy. Vodopádem to však ještě nekončí. Dojeli jsme až pod město Porto-Vecchio na pláž Folacca. Další úžasné místo k navštívení. V pět hodin jsme ukončili koupání v ráji a museli se vydat na cestu k ubytování. Ta nám trvala přes dvě hodiny, ale už jsme jeli po hlavním tahu po pobřeží.

V pátek jsme si dali odpočinkové dopoledne u moře a odpoledne jsme ještě vyrazili do čtvrtého největšího města ostrova Corte. Ačkoliv je město Corte ve středu ostrova, tak se tam jelo kupodivu dobře. Je tam pěkná silnice, nevede moc do kopců, takže to docela uteklo. Ve městě jsme měli jeden cíl, a to Citadelle de Corte. Po prohlídce jsme zase jeli zpět, a ještě se po cestě zastavili na historickém místě, kde se vedla velká bitva.

V sobotu byl takový dětský den. Jelikož jsme s nimi nenavštívili žádné místo vyloženě pro ně, tak jsme se rozhodli zajet do jediné korsické zoo. Jako u nás by to byl spíš takový rodinný zoopark, ale i tak se nám tam moc líbilo. Rozhodně je zajímavé se na takové místo vydat a porovnat. Odpoledne jsme se samozřejmě jen koupali v moři.

V neděli nastal náš poslední den na ostrově. Dopoledne jsme se sbalili, naposledy se vykoupali v moři a jeli do města Bastia. Zaparkovali jsme přímo v přístavu a šli se podívat do města. Něco málo jsme z něj viděli a potom už nás čekalo pouze čekání na naši loď. Tentokrát jsme tam museli stát dvě hodiny předem na přímém slunci. Nějak jsme to přežili, nalodili se a zase nás čekala čtyři a půl hodiny dlouhá plavba. Z Livorna jsme vyjížděli cca v sedm hodin večer. Ještě v devět jsme byli kousek od Firenze (Florencie) a byli rudý vzteky. Takový kolony a pořád takový provoz? Jako fakt? Nakonec jsme se ve tři hodiny ráno dostali na hranice Rakouska a Německa, a hned na prvním parkovišti u benzínky jsme to zapíchli. Přelezli jsme si na postel a do sedmi hodin se trochu prospali.

V pondělí už to bylo jednoduchý. Vyjeli jsme ve třičtvrtě na osm a po obědě byli doma. Konečně jsme mohli opustit auto a několik dní se na něj ani nepodívat. Obdivujeme všechny cestovatele, kteří si v klidu naplánují cestu několik tisíc kilometrů. My jsme jich za celou dobu najeli přes tři tisíce a docela nám to stačilo.

Itinerář máme tedy za sebou a v brzké době se budete moct těšit na jednotlivé výlety a potom i na postřehy o Korsice. Bude toho poměrně dost, ale slibujeme vám, že se rozhodně nebudete nudit. Nás by zajímalo, kdo z vás už tenhle ostrov navštívil? Jakou jste zvolili trasu a způsob dopravy?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)