Krkolomná cesta za dalším ledovcem

V minulém díle jsme si vylezli na malý kopec přímo nad městem Queenstown, ale v dnešním článku si teda zašplháme mnohem více. Vyrazíme totiž na další ledovec, tentokrát nedaleko města Glenorchy. Takže jsme se vlastně prodírali džunglí někde ve Středozemi, to je mazec.

Ráno jsme se pořádně nasnídali, abychom vydrželi pochod k ledovci. Připravili jsme si taky kvalitní nálož zásob a pitné vody. Sice by zrovna s vodou neměl být u ledovce problém, ale jistota je jistota. Když jsme se konečně připravili na cestu, tak nás hned za městem odchytl pár stopařů. Zželelo se nám jich a vzali jsme si je s sebou. Kluk byl z Německa a holka s Kanady. Na Zélandu byli jen dva týdny a zrovna se vypravili na několikadenní trek. Měli tedy velké štěstí, že si stopli zrovna nás. Místo začátku jejich treku bylo totiž kousek od toho našeho. Ušetřili jsme jim tak hodně kilometrů a hlavně sil.

Z Glenorchy jsme jeli ještě cca 30 minut, přejeli jsme dva mosty přes řeku, a když se silnice přeměnila na prašnou cestu, tak naši stopaři vystoupili. Ne, že bychom je vyhazovali, ale jejich trek šel trochu jiným směrem. Rozloučili jsme se a popřáli jim hodně štěstí. Snad ho moc nepotřebovali. My jsme ještě s prachem v autě ujeli kus cesty. Zastavili jsme u cedule s názvem Burn glacier track. Nasadit batohy a vzhůru za dobrodružstvím.

Nejdříve jsme museli přelézt plot, což je na Zélandu dost běžné, a po přibližně sto metrech jsme ztratili cestu. No, to to teda pěkně začíná. Vrátili jsme se zase na začátek a po chvilkovém ohledání místa činu zjistili, že cesta pokračuje na druhé straně horské říčky. To je fakt gól. Nezbývalo než sundat boty a přebrodit tu studenou říčku s brnícími kotníky. Konečně jsme mohli nasadit tempo a vyrazit do kopce.

Došli jsme do lesa, ale více by se hodilo označení totální džungle. Navíc se nám opět vydařilo počasí, sluníčko svítilo jako blázen a bylo neskutečný horko. Celou cestu z nás lilo jako by na nás někdo házel vodu přímo v kýblech. To byl děs. Ještě k tomu ta cesta byla fakt děsná. Stále do kopce (jasně, s tím jsme počítali), ale pořád přes kořeny, kameny a občas i spadlé stromy. Cestička vedla asi bývalým korytem nějakého potoka. Prodírali jsme se kapradím jako nějaký partyzáni. Cesta však měla i jiný překvapení. Bylo zde spoustu spadaných stromů po nedávné kalamitě. Prostě jsme si tu cestu vychutnávali plnými doušky. Už nám bylo jasné, proč měl tenhle trek těžší obtížnost.

Zanedlouho jsme došli turisty, zřejmě táta se synem, kteří se nás ptali, jak je ten ledovec ještě daleko? Jak jsme tohle mohli vědět? Jasně, chodíme sem každé úterý a čtvrtek na romantickou procházku. Jen jsme doufali, že už to nebude moc daleko. Nejvíce jsme se těšili, že pod ledovcem budou vodopády nebo říčka, kde se určitě hned vykoupeme.

Konečně jsme dorazili pod ledovec k řece. Voda byla, jak se dalo očekávat, ledová jako kráva. To koupání nás hned přešlo po namočení prstíčků u nohou. Takže to skončilo jenom osvěžením v podobě umytí ksichtíků od potu a soli a taky namočením nohou. Víc jsme tomu nedali. Dali jsme si svačinku a za odměnu vypili i dvě malá pivečka. Chvíli jsme si poseděli, vychutnali si pohled na ledovec, který tedy nebyl jako Roy Roy, ale úplně špatný to taky nebylo. Když nám otrnulo, tak jsme vylezli ještě kousek výš a vyfotili se na skále. Samozřejmě jsme museli nasbírat i nějaký ten kámen do sbírky.

Cesta dolů nebyla o moc jednodušší. Stále nám v cestě bránily spadané stromy, kameny a jiné přírodniny. Můžeme vám říct, že jsme byli moc rádi, když jsme se konečně dostali na rovinu. Opět jsme se ocitli u brodu u auta. Já jsem se ho snažila obejít, abych nemusela sundávat boty, ale nakonec se mi to nepovedlo a musela jsem přes mnohem širší úsek říčky. Super. Jíra u auta ztratil ponožku a našel jí, až když autem vycouval z místa. Vítr mu jí zřejmě sebral, když se přezouval. (Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby jí ztratil nadobro. U nás se ponožky ztrácejí jako o závod.)

Po cestě do Glenorchy jsme se ještě pořádně nažrali prachu, aby nám na nějakou dobu vydržel. Ještě jsme se taky zastavili u pastviny s ovcemi. Byly prostě parádní. V Glenorchy jsme se šli podívat ještě na vyhlídku na hory. Bohužel jsme zase měli trochu smůlu. V horách se objevila bouřková mračna a navíc prach ze silnice pod horami ještě dělal druhý mrak. Takže z fotek zase nic moc nebylo, ale tak vždycky nemůže být posvícení. Zpátky k autu jsme šli ještě městečkem, abychom si ho pořádně prohlídli a nafotili. A potom už rychle pryč, než nás dostihne bouřka. Hned jsme si vzpomněli na chudáky stopaře. Jestli schytali hned takový počasí na začátku treku, tak to s nimi moc dobře nevypadalo. Navíc na další dny nebyla zrovna dobrá předpověď počasí. My jsme zatím byli v klidu našeho bytečku s palačinkami a zmrzlinou. Za ten náročný terén a horko jsme si to zasloužili, no ne?

A na co se mrkneme příště? Výlet na Blue pools, procházka pralesem, výhledy na jezera a závody ve vodním slalomu. Snad nebudete tak zklamaní jako jsme z tohohle výletu byli my. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)