Medvědín – stezka pro děti

Na Medvědín jsme se vydali před pár lety a byli z toho jsme dost rozčarovaní. Potom co jsme si prohlédli na internetu fotky a přečetli pár recenzí, jsme si mysleli, že to bude něco podobného jako stezky pro děti v Rakousku. No, to jsme se dost spletli. Proč na tohle místo máme takový názor, zjistíte následovně.

Nejdřív se zastavíme u lanovky, lépe řečeno u parkoviště přímo u lanovky. To je samozřejmě placené, takže ještě, než vypláznete peníze za lanovku, tak musíte k automatu. Hurá, ale to je v Čechách už klasika. A když už jsme u toho placení, tak se mrkneme i na cenu lanovky. Tak pro dospělého stojí jednosměrná jízdenka 300 Kč a pro dítě nad 6 let 210 Kč (2022). U pokladny jsme si rovnou vyzvedli i herní plánky pro děti, ať už z toho něco mají, když budou muset absolvovat cestu dolů pěšky. (V té době pouze jedno z nich.) Všechno potřebné máme, tak hurá na lanovku.

Malou Vikinu jsem si dala do nosítka, Lexíka jsme pořádně drželi, aby nám cestou nevypadl ze sedačkové lanovky. Na další sedačce nám přijel kočár, který nám obsluha bez problémů naložila. Když vystoupíte na horní stanici, tak se vám hned děti rozutečou na krásné dětské hřiště. To je právě to hřiště, které uvidíte na každé fotce z Medvědína. Je zde velký dřevěný nápis Medvědín, na kterém můžete sedět nebo třeba využít některou ze skluzavek. Dále je zde malý lanový park či nafukovací trampolína. Tady hned zabijete nějaký ten čas, ale nechte děti se vyřádit, protože dále už je to moc bavit nebude.

U horní stanice se také rozhodnete, kterou ze dvou dětských stezek půjdete. Na výběr máte z Medvědí cesty a Krakonošova příběhu. My jsme si okamžitě vybrali tu kratší, a navíc s medvědy, když jsme na tom Medvědíně. Tahle trasa má měřit zhruba 8,5 km, takže je to vcelku dost, ale přece jenom byste měli jít stále z kopce, ne? No, uvidíme. Tak samozřejmě, že jsme šli nejdřív do kopce. Potom jsme tedy došli na krásné dřevěné chodníčky přes rašeliniště. Tahle část cesty se nám líbila, i když jet tam s kočárkem byl docela oříšek. Kolečko nám zapadávalo do mezer, takže se člověk občas pěkně zasekl a musel si zahrát na vytahování řepy. Cesta za rašeliništěm nám zas stoupala, byla dost kamenitá, takže jsme k další soše dřevěného medvěda došli splavení jak po mega lijáku.

U medvěda byla na tabuli otázka, kterou jsme museli vyřešit (vždycky ohledně života medvědů) a taky se vždy musela obkreslit medvědí tlapa, kterou jste museli odhalit na soše. Úkoly splněny a za odměnu jsme se mohli jít podívat na vyhlídku. Naše další cesta vedla na silnici a konečně z kopce. Po chvíli bychom tedy radši tahali ten kočár z dřevěného chodníčku než šlapat několik kilometrů dolů po silnici. Bez žádného výhledu, bez žádné atrakce pro děti. Prostě neskutečná pruda. I nás to fakt nebavilo a teď si představte, jak to musí bavit děti. Nicméně jsme došli k dalšímu medvědovi. Tam jsme trochu zabloudili, protože značení trasy taky není bůhvíjak úžasné. A co bylo u třetího medvěda? Lavičky na sezení. Super dobrodružství pro děti.

Tak jdeme radši dál ne? Třeba nás tahle stezka ještě mile překvapí. Další medvěd nebyl daleko, a navíc tam byla značená restaurace. Tak restaurace byla zavřená, ale aspoň zde bylo malé hřiště. Kolotoč, houpačky, skluzavka a taky staré sedačky z lanovky. Takže jsme si tam sedli a dali si svačinku z domova. Ještě, že má vždycky člověk zásoby. Po malém odpočinku jsme se rozhodli, že na místě za restaurací necháme připnutý kočár a dojdeme na vyhlídku k dalšímu medvědovi. Když jsme tam však začali bloudit a nevěděli, kterou cestičkou se vydat, tak se Jíra rozhodl, že tam s dětmi počkám a on sám doběhne podle navigace na vyhlídku, obkreslí stopu a vyřeší úkol. Já jsem s dětmi strávila oddechový čas na hřišti. Za nějakou dobu Jíra přiběhl, vyhlídku našel a místo aspoň nafotil, když už jsme tam všichni nedošli. (Ten medvěd byl totiž mimo trasy, takže musíte jít na vyhlídku a potom se zase vrátit stejnou cestou.)

Vzali jsme kočár a vyrazili na další pouť. Předposlední medvěd stál přímo u bobové dráhy, proč asi? Děti uvidí bobovku a budou z vás hned tahat peníze, aby se mohly projet. My jsme Lexíkovi slíbili, že zajedeme do Mladých Buků a tam si bobovky užije do sytosti. Naštěstí to pochopil. Poslední část cesty byla tedy dost výživná. Místo klasické lesní pěšiny slézáte po sjezdovce a rozhodně ne s malým sklonem. Sjezdovka je plná kamenů, takže jízda s kočárkem se dítěti hlavou dolů bude určitě moc líbit. A když už jsme u toho kočáru, tak jsme při poskakování na sjezdovce zjistili, že máme propíchnutá dvě kola připínáčkem. Vítejte v Čechách. Někomu zřejmě vadilo, že jsme si připnuli kočár za restauraci, tak se nám takhle krásně odměnil. Kočár už jsme do konce dovolené nemohli použít. Mockrát děkujeme. Tímto zážitkem se nám tahle trasa ještě vylepšila.

Nicméně konečně jsme došli k dolní stanici lanovky a tam jsme za boha nemohli najít posledního medvěda, abychom mohli vrátit hrací kartičky a dostat nějakou tu slíbenou odměnu. Lítali jsme po sjezdovkách a okolních lesích, ale prostě nic. Nakonec jsme si bezradně sedli u bankomatu a najednou Lexík povídá: "Tady je ten medvěd." A fakt že jo, my jsme si ho tam vůbec nevšimli, a ještě si přidali nějaký ten kilometr do unavených nohou. Hurá, konečně můžeme ukončit tuhle stezku hrůzy a jet si odpočinout do apartmánu.

Víte, co dostaly děti za odměnu, že prošly celou stezku? Lízátko. Opravdu jenom lízátko. Jako člověk toho moc nechce, ale přece jenom za takovou námahu by si ty děti zasloužily něco lepšího. My jsme na tomhle výletě zas zjistili, že když jsme zvládli tuhle trasu, tak další den bez problémů zvládneme i sestup Obřím dolem ze Sněžky. (O tom zas někdy jindy.)

Jak jste si možná všimli, tak celá tahle slavná stezka pro děti obsahuje pouze sedm soch medvěda, informační tabule a dvě hřiště. S terénním kočárkem to asi zvládnete, ale spíš dejte na naši radu a vydejte se tam bez něj, pouze s nosítkem či krosnou. Jestli se tam tedy vůbec budete chtít vydat, protože nás už tam jen tak neuvidí. Máte na tuhle trasu jiný názor než my? Zajímalo by nás, jak vypadá ta druhá trasa, ale zkoušet jí jen tak nebudeme.

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)