Oblík podruhé a ne naposledy

Tak na kopec Oblík už jsme lezli dvakrát, ale nikdy to nedopadlo, tak jak jsme chtěli. Oblík určitě stojí za návštěvu jako jiné kopce v Českém středohoří. Jen je potřeba návštěvu dobře naplánovat, abyste vůbec něco viděli. My jsme na něj totiž poprvé vůbec nevylezli, došli jsme pouze pod něj a podruhé jsme vyšli až nahoru, ale zase vůbec neviděli dolů. Takže si budeme muset dát další kolo.

Náš první výlet na kopec se totiž uskutečnil po vylezení protějšího kopce Raná. Takže jsme dojeli kousek od Oblíku a vyrazili vstříc zdolání dalšího kopce. Dva kopce v jeden den přece nejsou žádný problém. No jo, ale samotná cesta pod stoupání na kopec byla dost zajímavá. Šli jsme totiž po polní cestě, která byla dost bahnitá. Prostě v ní byly rozježděné koleje od traktoru a na okolních polích to nebylo o moc lepší. Naše boty utrpěly velkou psychickou újmu, ale my jsme se tomu vážně hodně smáli. Kde jsme se přestali smát bylo místo, odkud jsme uviděli, jak vypadá cesta vzhůru do kopce.

Nahoru to bylo tak po čtyřech, a ne úplně krátká cesta. Takže jsme vylezli kousek a rozhodli se, že to asi vzdáme a přijedeme tenhle strmilák obhlédnout jindy. Cestou dolů nás ještě pobavila jedna skutečnost. Slyšeli jsme řvaní motoru a potom se vynořil Jeep. V něm seděl týpek, co u nás zastavil a ptal se nás, jestli vyjede až nahoru. Tak jako řekli jsme mu svůj názor, že ne, ale zřejmě mu to nestačilo. Jel prostě dál. Motor za námi stále řval jako zběsilý, ale nahoru se zřejmě nedostal, protože okolo nás brzy zase projel zpátky. To jsou lidi, co?

My jsme se zase probahnili až na louku před zaparkovaným autem a museli jsme nějak odstranit ty nánosy bahna z našich bot, abychom vůbec mohli vlézt do auta. Jako díky tomu bahnu na tenhle výlet asi do smrti nezapomeneme, ale vrchol Oblíku jsme nezdolali.

Podruhé jsme přijeli do obce Mnichov, zaparkovali u kapličky a šli po nevyznačené turistické stezce. Byla tam pouze šipka směr Oblík. Tudy člověk prochází takovou mini cestičkou skrz různé trnité keře, ale přece jenom to byla zkratka. A to se hlavně s dětmi počítá. Po nějaké době jsme narazili na hlavní označenou cestu (zelená trasa) a stoupali stále do kopce. Opět po bahnité cestičce, ale tady to asi jinak nejde. Z této strany kopce není vidět, jak moc velké stoupání vás čeká, poněvadž se jde celou dobu lesem. Z druhé strany je to úplně otevřené, takže zase vidíte kolem sebe, ale i jak je to ještě daleko. Každá strana má své pro a proti.

Nám se ta zalesněná strana líbila, poněvadž to nebylo zas tak náročné. Vyšel to i náš malý syn bez větších problémů. Když jsme konečně došli pod vrchol, tak tam na nás čekala nízká oblačnost, takže jsme vůbec nic neviděli. Pořád jsme doufali, že se ty mraky třeba roztrhají, ale nestalo se tak. Museli jsme se smířit s tím, že sem zkrátka budeme muset ještě potřetí, abychom z Oblíku vůbec něco viděli. Ještě jsme samozřejmě vyzkoušeli dron, jestli nevylítne nad mraky. Tak nad mraky vylítl, ale vlhkost se mu moc nelíbila, takže jsme s ním později měli zase problémy. My jsme se ještě od energetického bodu (takový sloup s kamenem uprostřed) šli podívat k vrcholovému bodu, kde je vyhlídkové místo. Tak jindy určitě je. My jsme zde pouze pozorovali pobíhající myšky všude kolem.

Dolů z kopce jsme se klouzali zase bahýnkem a potkávali další turisty s nadějí, že nahoře něco uvidí. A proto je důležité si výlet správně naplánovat, abyste potom nebyli překvapeni. U nás totiž svítilo sluníčko, ale na Lounsku byla zkrátka mlha a nízká oblačnost. V létě z kopců sice uvidíte, ale musíte se smířit s tím, že bude všude hrozný opar. Nejlepší je to po dešti, když se vzduch vyčistí.

Občas to prostě není jednoduché výlet do Českého středohoří naplánovat. Ale rozhodně to stojí za vyzkoušení. Výhledy z těchto kopců jsou naprosto dokonalé. Tak komu z vás už se povedlo vylézt na Oblík a taky z něj něco vidět?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)