Po žebříku na Scharfenstein

Když jsme byli v létě v malé vesničce Petrovice v Lužických horách, tak jsme museli zajet na výlet do Německa. Hned za hranicemi je totiž několik zajímavostí. My se dneska podíváme na jednu skalní oblast, kde se nám tedy moc líbilo.

Když projedete malým hraničním přechodem právě za obcí Petrovice, tak se po hlavní silnici dostanete na křižovatku, u které je velké lesní parkoviště. Hlavně neplacené. Je to tedy kus cesty, ale třeba se vám poštěstí najít i lepší místo. Někde kolem obce Luftkurort Lückendorf. My jsme ho docela dlouho hledali, protože se mi s dětmi nechtělo jít tak daleko, ale bohužel bylo vše časově omezené. Takže hurá na pořádný pochod s dvěma menšími dětmi a jedním batoletem v krosně. Zkrátka výprava, jak má být.

Z velkého parkoviště jsme vyrazili po lesní cestě po zelené turistické stezce. Chvíli se nám šlo dobře, než jsme narazili na pořádné bahýnko od traktorů. Je to prostě všude stejný. Bahnu se zkrátka nevyhnete, ať už jste u nás nebo v Německu. Takže jsme to vzali chvíli lesem a to nejhorší obešli. Cesta byla tedy dost nezáživná a děti to už po chvíli nebavilo. Občas jsme na chvíli zastavili, aby si daly něco dobrýho nebo se aspoň napásly malinami podél pěšiny. Pořád jsme je lákali na to, že za chvíli se vyblbnou na skalách. Nějakou dobu je to zase motivovalo a šlapaly dál. Když už byly z cesty opravdu vypruzený, tak se konečně ukázala ta první skála. Ještě, že tak. V přístřešku pod skálou jsme si dali svačinku v podobě muffinek a konečně zamířili na tu opěvovanou skálu.

Scharfenstein je teda dokonalá skála a ještě ke všemu se na ní dá vylézt. Nemusíte mít s sebou žádný horolezecký vybavení, a přesto se na ní docela pohodlně dostanete. Teda pokud se nebojíte výšek. Nahoru vedou kovové schody, které se postupně mění v žebříky. Na samotném vrcholu je kovové zábradlí a neskutečný výhled na další skály a město Kurort Oybin. Nahoru i dolů to zvládlo čtyřleté dítě, takže to zvládnete také. A opravdu to stojí za to.

Dále nás čekala kamenitá cesta lesem obklopená borůvčím. Děti se aspoň pořádně zaprasily a nabaštily. Další část cesty vedla po žluté turistické stezce. Našli hned několik parádních vyhlídek, obklopily nás skalní útvary a také jsme objevili moc hezkou ferratu. Nachází se tam zkrátka moc hezkých věcí, které opravdu stojí za návštěvu. A když to potom spojíte ještě s dalším výletem na "červené skály" a prohlídkou města Kurort Oybin, tak budete nadšeni. A nejen vy.

Ještě vám povím o cestě zpátky. Já jsem se totiž obětovala a běžela jsem těch pět kiláků zpátky k autu, abych tam na jednom plácku nabrala tátu, odvezla ho zase na parkoviště pro druhé auto a potom jsme mohli konečně dojet na další zastávku. Ještě, že to bylo dost často z kopce, takže to docela utíkalo. K autu jsem doběhla za cca 25 minut. Takže na mě ani dlouho nečekali.

Už jste někdy lezli na podobnou skálu? Nebojíte se lézt na skály či na vyhlídky s dětmi?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)