Přechod za 3,2,1

A je to tady. Po týdnech příprav, bloumání a bezesných nocí máme sbaleno a snad vše připraveno na přechod Krušných hor. Dneska vám ukážeme náš plán a taky výbavičku.

Náš plán je jasný. Vyrazit z Kraslic a za sedm dní dojít až do Telnice. Suma sumárum to dává 160 km (bez bloudění). Na každý den jsme si naplánovali přibližně 23 km, což bychom měli zvládnout i s batohy na zádech. Navíc máme předem vymyšlená stanoviště k nocování, které jsme omrkli na krusnohorskeutulny.cz a taky na Stezce Českem. Většinou se jedná o dřevěné či kamenné stavby s hliněnou podlahou, lavicemi či stolem. Hlavně, aby na nás moc nepršelo, což by naštěstí ani nemělo. Nejhorší počasí si zřejmě vyžereme hned na startu a potom už by to mělo jít.

A jak vypadá náš plán detailněji?

První den pojedeme ráno do Kraslic a odtud se budeme muset dostat za osadu Jelení. Tam bychom měli přežít první noc. Asi se nejspíš moc nevyspíme, jak budeme dávat pozor, jestli na nás nějací vlci taky nedávají pozor.

Druhý den bychom měli dojít za Ryžovnu asi až na Myslivny, kde je spousta domečků na spaní díky Ježíškově stezce.

Třetí den vyšlápneme na Klínovec a potom parakotouly dolů po dámské sjezdovce. Odtud to vezmeme přes známé louky do Vejprt, kde je náš základní tábor. Opět se zkulturníme a jeden se vyspíme v posteli. Jestli nás děti a rodiče nevyženou spát ven, abychom z toho zálesáckého módu nevypadli.

Čtvrtý den to vezmem přes louky nad Vejprty a potom k Přísečnici a utáboříme se nedaleko Hory sv. Šebastiána.

Pátý den to bude přes již neznámou krajinu až na Horu sv. Kateřiny a ještě kousek za ní do dalšího přístřešku.

Šestý den chceme dojít přes Český Jiřetín až na Moldavu, kde máme kamaráda a snad se u něj budeme moct utábořit. Taky je zde možnost, že nás kamarád radši nebude znát, když spatří dvě záhadné, unavené a špinavé postavičky.

No a konečně sedmý den, kdy chceme dojít přes Komáří Hůrku do Telnice, kde nás snad někdo vyzvedne. Děti si budou říkat, že bába s dědou nabrali nějaký bezdomovce a až doma po totální očistě zjistí, že jsou to jejich milovaní rodičové.

Plán je tedy jasný, a jak vypadá naše vybavení? No, asi tomu neuvěříme (protože my to taky zatím nepobrali), ale na zádech budeme mít batohy pod 8 kg. To je dobrý, co? Čekali jsme to teda mnohem horší, ale je pravda, že mně se do batohu už moc věcí nevejde. Spíš budu někde něco nenápadně trousit. Nebo to budu dávat do batohu Jírovi, ten to už po pár dnech nepozná. Každý den nějaká drobnost a hned bude líp.

Na obrázku vidíte naše úhledně srovnané věci, ale je vám asi jasný, jak to vypadalo před fotkou.

A co dodat závěrem? Doufáme, že to přežijeme ve zdraví, že se vrátíme živí a moc nepoznamenáni. A třeba nás na naší cestě někde potkáte. Jen doufám, že s námi nebudete bojovat o místa na spaní, když už jsem si je zakreslila do mapy a zapsala do itineráře.

Tak ahoj, nashle nebo snad sbohem? 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)