Připraveni na cestu

Jelikož jsme v minulém díle konečně koupili auto, tak jsme se mohli začít připravovat na cestu do města Alexandra, kde bydlel náš kamarád Petr. V tomto díle tedy vybavíme naše autíčko a zajedeme na krátký výlet na jeden kopec za městem.

Zajeli jsme do velkého obchodu, kde mají skoro všechno a hlavně to není ani moc drahé - Warehouse. Zde jsme nakoupili dvě letní deky, dvě celoroční deky (to bylo místo spacáků, které byli zbytečně drahé), dvě nafukovací matrace. Polštáře jsme měli sbalené z domova. Dále jsme potřebovali věci na kempování, takže kelímky, talířky, příbory, misky, plynový vařič a další potřebné věci. Ještě jsme museli vymyslet, jak si vyrobit střešní nosiče. Koupili jsme aspoň provázek a hadice na plavání jako vyměkčení pod lodě. Dále jsme také museli natankovat a koupit mapu Jižního ostrova. Nemuseli jsme hned na začátku bloudit.

Po velkém nákupu nás čekal malý výlet. Jeli jsme do kopce, kde byli klopené zatáčky. V každé zatáčce bylo napsáno číslo a my si nejdřív mysleli, že jsou to stupně pod jakým úhlem, je zatáčka klopena. No nakonec nás napadl lepší smysl těchto čísel. Byla to doporučená rychlost, jakou má člověk do zatáčky najet. To bylo mnohem snazší vysvětlení. Když jsme dojeli na kopec, tak jsme zastavili na malém parkovišti a odtud šli na výlet.

Název stezky byl Sign of the kiwi. Trasa vedla kolem celého kopce. Z jedné strany kopce (od města) byl kopec skoro holý, bez stromů. Pouze tráva. Z druhé strany byla parádní džungle. My jsme se samozřejmě vydali vstříc džungli. Občas se liány rozestoupili a mohli jsme se jít podívat na vyhlídku. Pod námi byl totiž kráter s modrou vodou. Brzy jsme vyšplhali až na samotný vrchol kopce a zpátky šli po silnici s výhledem na město. Na jednom místě jsme našli traily pro bikery. Byli jsme se na ně i podívat. Nový Zéland má tyhle traily snad na každém kopci. Po prohlídce trailů už na nás čekalo naše autíčko, které nás odvezlo zase domů.

Doma Jíra sestavil zahrádku z palet a provázku. Jako vyměkčení pod lodě použil ty trubky na plavání. Také jsme museli vyzkoušet, jak se nám v autě bude spát. Nafoukli jsme matrace a zjistili jsme, že se do auta obě nevejdou a vůbec bychom se na nich nevyspali. Naše noc by byla spíš hra na gumídky, takže to fakt ne. Naše královské apartmá jsme si pouze vyfotili, ale nikdy jsme na něm nespali.

Ještě nás čekalo několik úředních povinností. Museli jsme přepsat auto, což bylo opravdu jednoduché. Na poště jsme vyplnili jeden formulář a zaplatili devět dolarů. Toť vše. Dostali jsme vytištěnou kartičku, že jsme noví majitelé a bylo hotovo. Dále jsme si ještě chtěli zařídit pojištění na auto, které na Zélandu není povinné. Jíra si ho vyřídil na sebe, ale já jsem také mohla řídit. Jen nám bylo řečeno, že kdyby naboural on, tak by platil pět set dolarů a já přes tisíc dolarů. Bylo mi ještě pod 25 a spadala jsem do rizikové kategorie. Celoroční pojištění nás stálo sto čtyřicet sedm dolarů.

Posledním placením bylo ubytování u Dorky a Dana. Vyměřili nám to na sto padesát dolarů. Za všechno jsme jim moc poděkovali a domluvili se, že si o sobě budeme dávat vědět a že nás přijedou navštívit do Queenstown.

Všechno máme zaplaceno, vyřízeno, auto projeto, tak nám nebrání nic v cestě. Příští díl bude fakt parádní, protože se budeme přesouvat z Christchurch do města Alexandra. Navštívíme hned několik úžasných jezer s výhledy na zasněžené vrcholky hor a také budeme poprvé spát v našem autě.

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)