Procházky v době lockdownu

Abychom se vyhnuli jakýmkoliv setkávání s lidmi, tak jsme zamířili do míst, kde člověk téměř nepotká živáčka. Revír kolem Vejprt není úplně malý, což nám nahrávalo k prozkoumávání okolí. Prochodili jsme snad všechny louky křížem krážem, skoro denně chodili k jednomu nebo druhému rybníku, našli jsme si kamaráda nutriáka, hledali kešky a tak dále. Takže se dnes mrkneme na místa v okolí města Vejprt v Krušných horách.

Začneme na místě s názvem Hubertova skála. Tohle místo se nachází za nádražím, takže se vždy posuneme autem právě k nádraží. Odtud už to valíme pěšky. Vikina byla v nosítku a Lexík si užil chvilku na odrážedle. Chvíli se jde po silnici a potom se zahne doleva na lesní cestu. Za chvíli už se kolem objevují první skály, ale ta hlavní přijde až později. Rozhodně jí poznáte. Za prvé je označená, zadruhé je u ní posezení a za třetí jí poznáte podle sochy sovy. Na skálu se dá i v pohodě vylézt. My jsme odtud šli ještě dál na bývalou sjezdovku. Zůstaly po ní pouze sloupy a dolní stanice. Je to docela škoda, kopec je přímo parádní. My jsme si ho aspoň dali nahoru. Občas i po čtyřech. V půlce sjezdovky jsme odbočili opět na lesní cestu a vyšli mezi baráky nedaleko nádraží. Tohle je poměrně pěkná procházka.

Další výlet směřoval opět směrem k nádraží. Zase jsme u něj nechali auto a šli se podívat na domek, který jsme původně chtěli kupovat. Nachází se na pláních nad Vejprty a je odtud moc pěkný výhled na zasněžené sjezdovky Klínovce a Fichtelbergu. Ale určitě tady mnohem víc fouká, zahrada není z kopce a nechtěli bychom sem vyjíždět v zimě autem. No ale odtud jsme se vydali zpátky k domu přes všechny nekonečné louky. To byla procházka. Ale Lexík to celý zvládnul a bez keců.

Taky jsme jednou vyrazili na lov kešek. V lesích kolem Vejprt je jich spousta. Sice jsou pouze mikro, ale i tak je to aspoň nějaká náplň procházek. Vyrazili jsme kolem hřbitova až nakonec města a za značkou jsme se vydali po lesní cestě na lov. Našli jsme všechny vytyčené kešky, chvíli blbli s odtokem vody (pouštěli jsme si šišky skrz rouru), Vikina si zalezla ve trávě, přeskakovali jsme potok (lépe řečeno: přehodili jsme kočár a Lexíka na druhou stranu) a potom už zpátky kolem rybníka ke hřbitovu a domů. Tahle procházka je taky moc pěkná.

No a nesmíme zapomenout na skoro každodenní krmení kachen a nového kamaráda u rybníka. Kachny jsme se snažili krmit, ale nic od nás nechtěly. Vždycky připlavaly, ale když jsme jim začali něco házet, tak se toho ani nedotkly a většinou odjely někam na druhou stranu. Tím si vysloužily totální ignoraci. Už jsme se na ně prostě vyprdli. Naštěstí se místo kachen objevil nutriák, který žádným jídlem nikdy nepohrdl. Naopak, vždycky stačilo, že nás zahlédl nebo jsme zarachtali miskou, a už to za námi metelil. Každý den jsme ho večer chodili krmit a žral nám přímo z misky.

K Vejprtům také patří chůze po kolejích. Jelikož nám tady jezdí vlak pouze od konce dubna do konce října, tak máme koleje k dispozici a nemusíme se bát, že nás něco přejede. Zpestřujeme si tak cesty, abychom nechodili jen po silnicích nebo lesních cestách. A když je dostatek sněhu, tak se po kolejích jezdí i na běžkách.

A aby toho nebylo málo, tak jsme ještě vyrazili k Novému Zvolání, které taky ještě patří k Vejprtům, a vyzkoušeli hned dvě místa. Samozřejmě jsme trochu popojeli autem, i když to z Vejprt jde krásně dojít pěšky. Pro dospěláky a větší děti super procházka. Prvním výletem bylo místo s "ledopády" u kolejí. Ze Zvolání jsme šli po kolejích směrem od Vejprt a po cca 1 km jsou skály a na nich jsou právě v zimním období moc pěkné rampouchy. Určitě to stojí za návštěvu.

A druhý výlet byl na vrch s názvem Strážný nedaleko Nového Zvolání. Na samotný vrchol jsme se probojovali skrz les a poměrně velké množství sněhu. Naštěstí byla sněhová vrstva umrzlá a moc jsme se nepropadali. Na kopci na vás čeká několik skalek rozesetých po okolí. Lexík musel na každou z nich vylézt a dokonce z té nejvyšší skákali s dědou do sněhové závěje. Na kopci jsme si dali sváču a zase se prosmýkli zpátky lesem na silnici. A tímto výletem pro dnešek skončíme, i když jsme toho nachodili v okolí mnohem více (ale už to bylo mimo náš revír a nemusíme to tady vytahovat, že?).

Závěrem tohoto článku by nás zajímalo, jestli jste díky lockdownu objevili ve svém okolí něco nového? My jsme toho prochodili vcelku dost a našli jsme dost pěkných míst, která jsou mimo hlavní cesty. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)