Průvodce po městě Dunedin

V minulém díle jsme dojeli na východní pobřeží a navštívili tajemné místo s obřími vyvrženými koulemi z moře. Bylo by asi více tajemné, kdyby se okolo nich neproháněly davy turistů, ale i tak to nebyl špatný výlet. Potom jsme se přesunuli do kempu s pláží, kde budeme dnes opět pokračovat.

Po probuzení v kempu jsme se pořádně najedli a vyrazili opět na procházku po pláži. Samozřejmě, že jsme šli hledat mušle, co jiného se dá na plážích dělat. Voda studená a i kdyby se v ní dalo koupat, tak sprchy nikde. Takže fakt ne. Pár mušlí jsme si do sbírky našli a mohli vyrazit do města Dunedin, od kterého jsme byli pár kilometrů.

První zastávkou byla Botanická zahrada. Zaparkovali jsme přímo u hlavního vchodu a opět mohli jít dál bez placení. Prostě free entry. A co jsme tam viděli? Kruhovou zahrádku s bylinkami, Rose garden, rybníček s kachnami (bylo u něj i vyhražené místo na krmení), kamennou zahrádku, expozice Jižní Afrika, Středozemí, Savana, atd. V lese jsme dokonce viděli papouška ve volné přírodě. Sedl si před námi na cestu a pózoval. Když jsme celou zahradu prošli, tak jsme se octli opět u rybníčku, kde se k nám přihnala kachna, jestli nemáme něco na zub. Dokonce se před námi dvě kachny popraly, ale stejně jsme pro ně nic neměli.

Botanická se nachází nedaleko Otago University campus. Procházeli jsme jejím komplexem. Všude jsou postavené domy, ve kterých bydlí studenti. Domy mají v různém stavu, některé jsou pomalované a jiné nesou zvláštní názvy - Pink door, Moe-tel, Red house,... Otago University je nejstarší škola na NZ. Dokonce jsou zde k vidění i historické budovy, ve kterých se pořád učí. Co si z místa pamatujeme, je smrad připáleného jídla. Asi tam něco nevyšlo podle představ.

Od univerzity jsme se potřebovali dostat blíže k centru města. Hledali jsme tedy parkoviště a našli pouze placené (dva dolary za hodinu). Stáli jsme kousek od továrny na čokoládu - Cadbury world. (Kdybyste chtěli tuhle čokoládu ochutnat, tak se dá sehnat v Tescu v zahraničních dobrotách.) Do továrny jsme nešli, nakoukli jsme pouze do první místnosti. Dále už se platilo. Dalším bodem naší prohlídky byla historická budova nádraží. Vedle něj se nacházejí i lokomotivy.

Za nádražím stojí Toitu Otago Settlers museum. Hned v první hale stojí krásná lokomotiva a nadchli nás i moderní sedačky hned vedle ní. Muzeum bylo opět bez vstupného, takže jsme ho samozřejmě prošmejdili. Bylo velice interaktivní. Jíra si třeba vyzkoušel sednout na staré jízdní kolo. Přímo vedle muzea jsou Chinese garden, kde jsme si pouze vyfotili vstupní bránu. Zahrady už byly placené.

Do centra města jsme šli přes Queens garden, kde stojí přímo uprostřed památník na 1. světovou válku. Také jsme našli St. Josephs cathedral (kupodivu další historická stavba) a nakoukli i dovnitř. Docela nás to zklamalo. Byla taková chudá a málo zdobená. Přímo na hlavním náměstí jsme navštívili ještě druhou katedrálu - St. Pauls, ale byla dost podobná. Od katedrály jsme došli k městské knihovně, kde bylo zdarma připojení k internetu. (To jsme na cestách používali poměrně často.) Našli jsme, kde je Baldwin st. a taky jaké bude počasí. No nic moc. Stejné jako všude jinde na pobřeží. Když jsme chtěli odejít, tak začalo poměrně silně pršet, takže jsme se radši vrátili do tepla knihovny a čekali, než přestane pršet. Naštěstí to netrvalo moc dlouho a mohli jsme vyrazit.

Došli jsme do dalšího muzea - Otago museum. Znovu bylo zdarma a bylo zde k vidění opravdu hodně expozic. Viděli jsme třeba pravou mumii (žena z Théb), vykopávky a zkameněliny, zdravotní sestry ve druhé světové válce,... Když jsme to všechno prošli, tak jsme se vrátili zpět k autu. Dali si oběd a vyrazili k další zastávce.

Baldwin st., tak to je nejpříkřejší ulice na světě. (Snad to stále platí.) Když jsme k ní dojeli, tak začalo opravdu silně pršet. Proti nám běhali Asiati a rychle otevírali deštníky. Byla jich plná ulice. Tak se nám to aspoň pěkně vylidnilo. Chvíli jsme čekali v autě, jestli se to trochu uklidní, ale bohužel se nic nelepšilo. Tak jsem šla ulici vyfotit i v tom lijáku, abychom mohli jet dál. Nakonec jsme si jí aspoň projeli autem nahoru a dolů. Snažili jsme se to natočit. Tohle byl poslední bod našeho programu ve městě.

Dalším místem k návštěvě měl být Larnach castle. Cesta k němu vedla přímo kolem pobřeží a moc pěkně nám celou dobu lilo. Když jsme vyjeli kopec k zámku, tak u vjezdu byla brána. Zámek je soukromý a za vstup do zahrad chtěli 15 dolarů a za prohlídku 30 dolarů. To jsme ovšem nevěděli. Takže jsme se tam pouze otočili a jeli rovnou dál. Chtěli jsme se dostat na Sandfly beach, ale bohužel k ní opravovali silnici a nedalo se tam dostat. Měly tam být písečné duny a různé druhy zvířat. Tak to nám taky nevyšlo.

Ještě jsme se chtěli zajet podívat k pláži St. Clair, kde se hodně surfuje. V tomto počasí bylo parkoviště prázdné a nikdo do moře nevlezl, takže další zklamání. Holt počasí nám tady nepřálo. Chvíli jsme na parkovišti čekali, jestli se počasí neumoudří, ale brzy jsme to vzdali. Cestou do kempu nás čekala ještě jedna zastávka - Tunnel beach. Když jsme dorazili na místo, tak nám přestalo pršet. No, hurá. Od auta to byl dolů docela pěkný sešup, ale rozhodně to stálo za to. V jedné skále na pobřeží byl opravdu tunel a protékala jím voda. Dělalo to pořádný rachot. Avšak to nebyl jediný tunel. Byl zde totiž do skály vydlabán opravdu dlouhý tunel se schody až na malou pláž pod útesy. Na pláži byli dva lidé a něco pozorovali. Válel se tam ospalý lachtan, takže jsme šli radši víc k vodě a díky domu si namočili boty. Bylo to prostě drama. Buď se nechat kousnout do zadku lachtanem, nebo odplavat s příchozí vlnou. To byl tedy výběr. Tak jsme radši šli zas tím tunelem nahoru, kde bylo bezpečno.

Všechny místa ze seznamu víceméně splněny, tak už nám zbývalo jen najít kemp. Tenhle "kemp" bylo spíš parkoviště s WC. Bylo zde vyhrazeno pouze pět míst pro auta bez WC a pět míst pro obyťáky. Kdo nezaparkuje ve vymezené ploše, bude platit pokutu dvě stě dolarů. Podle recenzí už hodně lidí pokutu dostalo, takže jsme si chtěli být jistí, že stojíme správně. Naštěstí pro nás ještě jedno místo bylo a nemuseli jsme tak hledat jiný kemp. Když jsme si dělali u auta večeři, tak jsme zjistili, že vedle nás stojí campervan se dvěma Slováky. Asi hodinu jsme si povídali o našich zážitcích z cest.

Příště se zase přesuneme na chvíli do města Alexandra, pojedeme se podívat na tréninky k jezeru Tekapo, potom pro můj pas do Queenstown a následně zpět na cestu za zážitky. Tentokrát to vezmeme po západním pobřeží.

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)