S drakem nad Zell am See a jedna soutěska

Čeká nás další den naší dovolené, a tentokrát se vydáme na kopec Schmittenhöhe nad Zell am See, kde se děti tedy pořádně vyřádí. A aby toho nebylo málo, tak ještě přidáme výlet do Sigmund Thun Klamm v Kaprunu. To je zase jedna parádní přírodní záležitost, aby si přišli na své i dospělí.

Nejdřív si něco řekneme o lanovkách vedoucích právě na Schmittenhöhe. My jsme zamířili rovnou do centra města Zell am See a zjistili, že u lanovky cityXpress není žádné parkoviště. Takže zase o kus zpět na placené místo. Nebylo to daleko od lanovky, a ani to nestálo hromadu peněz, takže dobrý. Rozhodně jsme zjistili, že je možná lepší vyjet nahoru lanovkou areitXpress z města Schüttdorf. Tahle lanovka jede o dost výše, takže nemusíte šlapat daleko do kopce. Na druhou stranu nám to nakonec nevadilo, poněvadž jsme našli ještě jedno skvělý místo, kam bychom se určitě z druhé lanovky nehnali. Ale o tom potom.

U kasy na lanovku jsme si opět zažádali o dětské herní plánky, abychom si vysloužili nějakou tu odměnu. A potom už tradá nahoru. Od konečné stanice lanovky se jde chvíli do kopce, ale naštěstí většinou lesem, takže do vás nepere sluníčko. Když jsme přeskočili sto a jeden malý potůček, tak jsme přišli k první aktivitě v tomhle dětském ráji. Celou dobu vás zde bude provázet dráček Schmidolin a bude po vás chtít zjišťovat správné barvy kamenů (drahokamů). U prvního úkolu se třeba musela napumpovat voda do kanálků, a když dostatečné množství doteklo do válce, tak se objevila určitá barva. Odtud už jsme tedy postupovali po jednotlivých úkolech po úbočí kopce. Na celé trase najdete 15 úkolů a k tomu ještě velké dračí hřiště na nejvyšší části stezky. Nám se ještě líbilo v dračí jeskyni, kde se občas objeví i samotný drak. Tahle stezka vážně stojí za to a bude se dětem moc líbit.

Když jsme všechny úkoly splnili, tak jsme přemýšleli, kde se najíme. Bohužel žádná restaurace nebyla otevřená, takže jsme se smířili s tím, že to ještě chvíli vydržíme a najíme se potom ve městě. V mapě jsme totiž ještě našli jezero, které právě leží ještě kousek pod lanovkou, kterou jsme přijeli. Můžeme vám však říci, že i tohle místo vážně stojí za to. Hlavně si nezapomeňte vzít plavky. Děti se zde můžou cachtat v brouzdališti na břehu a dospělí si klidně můžou zaplavat v jezeře. Navíc je zde krásné odpočinkové místo se stoly a lavicemi a taky parádní dětské hřiště. Tady jsme ještě nějakou tu hodinku zabili. Jen nás vážně mrzelo, že si s sebou nenosíme plavky.

Když jsme dostali lanovkou zase dolů, tak jsme si samozřejmě vyzvedli odměnu na kase. Děti dostaly odznaky s dráčkem, nějakou sladkost a taky diplomy se jménem. Takže Lexík nosil odznak celou dovolenou, div, že s ním i nespal. Potom jsme se potřebovali někde nadlábnout, a tak jsme kus města prošmejdili a všude našli pouze kavárny. Nakonec se přece jenom zadařilo u malého parku, kde jsme zahlédli restauraci ukrytou mezi domy v takovém průchodu. A tady jsme se tedy najedli do sytosti. (Byla to taková středomořská kuchyně. Takže těstoviny, pizza, kebab atp.) Navíc jsme zde měli hrozně milou obsluhu, která hned donesla dětem brčka do pití a malé příbory s talířky, abychom jim mohli od sebe nandat jídlo. To se u nás teda moc nevidí.

Po pozdním obědě jsme měli v itineráři ještě další místo na prozkoumání, a to soutěsku ve městě Kaprun. V autě jsme tedy nestrávili mládí, poněvadž je to poměrně blízko. Jen jsme zase měli svoje parkovací místo jinde než většina turistů, a to díky naší navigaci. Ale tak zaparkovali jsme, to je hlavní. Cestou ke vstupu do soutěsky jsme narazili na jedno zajímavé místo. Na zemi se nadzdvihávaly gumové desky a my si hned říkali: "Co to jako je?", a hned jsme to šli prozkoumat. Když si tam člověk stoupnul, tak ho zasáhl mohutný studený vítr, který vytvářela voda vypouštěná z elektrárny. To byl mazec. Ale to jsme odbočili od našeho hlavního bodu. Po průchodu kasou nás už čekala chůze po dřevěných chodníčcích v soutěsce nad dravou říčkou. Tady bylo dost lidí, ale i tak se to v pohodě dalo zvládnout. Jen jsme se museli smát, když si lidé stoupali na foto hinty a nefotili si ty přírodní zajímavosti, ale sebe. Soutěska není nijak zvlášť dlouhá, ale rozhodně stojí za to. Na konci na vás čeká vysoký přepad z přehrady Klamsee nad soutěskou. Když jsme vylezli po schodech k přehradě, tak jsme si řekli, že ještě nepůjdeme zpátky, ale že tohle jezero celé obejdeme. Bylo totiž naprosto nádherné. Průzračná modrá voda a kopce okolo snad okouzlí úplně každého. Navíc to nebyl žádný dlouhý pochod. Na "konci" jezera jsme zahlédli lidi, jak přechází na druhou stranu mokrou nohou a dost u toho nadávali a vlastně i řvali. Tak jsme tam museli jít taky a vyzkoušet jakou má ta voda teplotu. No, bylo to vážně nohy rvoucí, ale i tak si tam děti dost dlouho hrály. Samozřejmě ne ve vodě, ale s jemným pískem všude kolem. Po vycachtání jsme si všimli, že se stahují mračna, takže jsme se rychle obuli a radši uháněli dále. Cestou ještě narazíte na restauraci s dětským hřištěm a hned za ní je most přes řeku, takže můžete přejít i bez znecitlivění nohou. Cestou zpět se ještě dá vyjít na kopec, ze kterého bude asi krásný výhled na jezero, ale tam jsme bohužel nezavítali. Zaprvé děti už toho měly dost, a navíc začínalo trochu poprchávat, takže kvapem do auta a zpět do kempu.

Další den naplněný k prasknutí máme za sebou a příště nás čeká další výlet na kopec ve městě Hinterglemm a taky pohádkový les. A nás by samozřejmě zajímalo, jestli jste navštívili soutěsku Sigmund Thun Klamm a jezero nad ní? Anebo jste si zablbli na kopci s dráčkem Schmidolinem? Máte ještě nějaký tip na výlet v okolí?