Sami na Děčínském Sněžníku

Tak na tenhle výlet jsme se neskutečně těšili, lépe řečeno já jsem se těšila, protože jsem věděla, jaká nádhera se na vrcholu nachází. Rozhledna na Děčínském Sněžníku je prostě nádherná a opravdu stojí za návštěvu. Rozhledna a kopec Děčínský Sněžník má ještě jedno nej a to, že je to nejvyšší stolová hora v ČR. Tudíž máte dvě mouchy jednou ranou.

My jsme na místo činu přijeli až před pátou hodinou večerní. Ještě jsme hledali místo na parkování, ale nakonec jsme stejně skončili na placeném parkovišti pod kopcem. Ani to nebylo moc drahé - 50 Kč za auto. Kdybychom přijeli o pár minut později, tak už bychom asi neplatili. Stánek se totiž zavíral. Díky tomu, že už bylo hodně hodin, tak jsme ani nedoufali, že se ještě podíváme na rozhlednu. Ale o tom, až po výstupu.

Na vrchol jsme šli tedy od parkoviště (křižovatka Sněžník) po červené turistické stezce. Hned na začátku vás uvítá dřevěná replika rozhledny. Opravdu věrné zpodobnění. Kus cesty se jde po silnici, která není nikterak záživná, ale potom se odbočí doprava a cesta hned nabere jiný rozměr. Hlavně pro děti. Místy se jde korytem potoka, občas tudy teče i nějaká voda a všude kolem jsou velké balvany, které můžou děti přelézat. Cesta jim tedy uteče velmi rychle a ani si nevšimnou, že už jsou na vrcholu.

Ze stolové hory je krásný výhled do okolí. Jen pořádně hlídejte dětičky, aby nechodily nikam na kraj. Cesta po stolové hoře vás zavede až přímo k rozhledně. U rozhledny je také krásné jezírko s lekníny a můžete se zde i občerstvit v bufetu. My jsme se hned šli podívat k rozhledně, jestli není náhodou otevřená. Text na jejích dveřích nás velmi potěšil. Můžeme i nahoru. Jen si musíme vyzvednout klíč v bufetu a zaplatit malé vstupné.

Za dospělého chtějí 30 Kč a za děti 15 Kč. To by šlo ne? Ještě teda musíte dát stovku jako zálohu na klíč. Dostanete totiž klíč od samotné rozhledny a stanete se na chvíli jejím pánem. Otevřete si dveře, potom za sebou zamknete, aby se dovnitř nikdo nedostal. Vystoupáte 153 schodů a ocitnete se na jejím vrcholu. Odtud je teprve rozhled. Po pokochání opět sejdete a klíč vrátíte zpět do bufetu. Lexík se nám rozbrečel, protože si myslel, že jsme si ten klíč koupili a asi i s tou rozhlednou. Nechtěl ho jít vrátit. Tak jsme mu aspoň koupili magnetku, aby se na rozhlednu mohl koukat i doma. (Poznámka: Cca 5 minut po přidání magnetky na ledničku byla celá okousaná a ožužlaná od Vikiny. Taky se jí zřejmě líbila.)

Cestou dolů jsme trochu zmokli, ale to se nám na této dovolené stávalo každý den. Alespoň jsme pořádně zajeli nové pláštěnky. Tohle léto je prostě pořádně rozmarné, nemyslíte? A teď klasická otázka na závěr: Už jste tuhle krásnou rozhlednu navštívili? Také jste se stali pánem rozhledny?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)