Seifertova ferrata Nové Hamry

Tak jsme vyzkoušeli další ferratu, tentokrát v Krušných horách. Tahle měla být o dost jednodušší než Slánská hora, což nám začátečníkům dost vyhovuje. Člověk hned nepotřebuje viset někde ve stěně s nateklými žilami na rukou. Je lepší na to jít pomaleji a k těžším terénům se propracovat. Takže v článku se dozvíte, jaký je k ferratě přístup a jak to tam vůbec vypadá.

My jsme do Hamrů dojeli z chalupy autem přes Horní Blatnou, ale určitě se tam vlakem či autobusem. Obě zastávky jsou opravdu nedaleko od ferraty, takže nebudete nádobíčko tahat moc daleko. Je zde taky alternativa, že si můžete vybavení půjčit v Hotelu Seifert. (Někde jsme vyčetli, že by to mělo stát 50 Kč na dvě hodiny, ale jestli to stále platí, tak to babo raď.) Při využití možnosti zapůjčení se do místa můžete vydat třeba na kole. Chvíli si zalézt, dát si oběd a frčet dále. Tak a teď si řekneme, kde se tam dá tedy parkovat. Přímo u Hotelu Seifert je právě autobusová zastávka a u ní je i poměrně velké parkoviště.

Z parkoviště se vydáte kolem hotelu, přejdete přes říčku Rolavu a dojdete do kempu. A právě přímo v kempu narazíte hned na skálu, na které už je mapka ferraty. Místní kemp provozuje Hotel Seifert, takže pokud ho budete chtít využít, tak recepce je přímo v hotelu. Ceník jsme bohužel nikde nenašli.

Tak a teď už k samotné ferratě. Na skále jsou vybudovány hned čtyři cesty s obtížností od A po D. Přímo u mapky začíná trasa C, která se po dvou metrech rozděluje a můžete tak vyzkoušet trasu D. Trasa A začíná nedaleko mapky vlevo a poslední trasa B je o něco dále v lese a následně křižuje trasu A. Nástupy na ferraty máme vysvětleny a teď se mrkneme na terén.

Trasa A je opravdu jednoduchá a většinu cesty se jde po zemi do kopce kolem skály. Je vhodná pro nácvik techniky a taky pro malé děti. Náš pětiletý syn to dal jen s malou dopomocí. Trasa B tedy začíná výlezem na skalku a potom je potřeba dlouhých kroků (skoro sedmimílových), abyste se dostali na křížení cest. Poté podlezete lano trasy A a čeká vás už i nějaké to lezení po skále. Není to nic náročného, ale i tak je to moc hezká cesta. Tady už sem tam lidičky typu Hobit (což jsem i já) musí dávat nohu skoro za ucho nebo se rozkročit, a přitom se nenatrhnout. Ale je to pořád sranda. Trasa C tedy začíná u mapky takovým kolmým žebříkem, kde na poslední šprycl dáte nohu až za ucho. A tentokrát i ti vyšší. A dále je to občas po zemi, občas nějakou spárou a samém konci je to nejzajímavější místo. Nejdřív musíte projít kolem stromu a zvládnout zkoušku štíhlosti, potom pěkně oblézt skálu a dojít k docela široké mezeře mezi skalami. Tam musíte vylézt co nejvýše a potom se přes mezeru pěkně rozkročit a přehupsnout na druhou stranu. Po mezeře budete ještě chvíli viset na rukou, ale dále už je brnkačka. Trasu D jsme zatím nezkoušeli (nebyl čas), ale rozhodně začíná tím, že vylezete kus po trase C a potom přejdete spárou pod kolmou stěnu, kde jsou tři stupátka. Jestli je to těžké nebo ne, tak to uvidíme až příště.

Na této ferratě je pro začátečníky velkou výhodou, že nelezete ve velké výšce. Dost často je to pouze metr nad zemí. A taky můžete ferratu prostě opustit, když už třeba nemůžete. Zkrátka se odepnete a dojdete na cestičku vedoucí dolů pod skálu. Ferrata je také ideální pro malé děti. Tady se o ně nemusíte tolik bát. Je mezi vámi někdo, kdo už se na této ferratě pohyboval? A jak se vám líbila?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)