Šestý den cesty – Moře a Lago di Garda

V minulém díle italského putování jsme vás vzali na prohlídku města Řím. Jelikož nás z toho lesknoucího se mramoru pálili oči a sluníčko nás chtělo sežehnout za živa, tak jsme tu naši trasu nakonec ukončili u Kolosea a odjeli metrem k autu. V autě jsme se rozhodli, že pojedeme zpátky na pláž, kde jsme mohli bivakovat zadarmo, což tedy znamenalo, že se tentokrát k sopce Vesuv a k Pompejím nedokodrcáme. Bohužel nás odradilo to neskutečné vedro, ale určitě se na sopku ještě v budoucnu vydáme. Teď se znovu přesuneme na pláž a uvidíme, co se bude dít dále.

Předchozí den jsme se navečer dostali zase na naše "tajné" místo k pláži a pořádně jsme si užili řádění ve vlnách. Přeci jenom po tom celém dni na přímém slunci jsme se vážně rádi osprchovali a do vypálených očí zase nanesli nějakou tu sůl z moře. Přece ty naše očiska nenecháme jen tak oddechnout, ať si tu dovolenou taky užijí.

Ráno jsme se po snídani ještě naposledy vykoupali a vyrazili na dlouhou cestu domů. Zpátky se nám už nechtělo překonávat sto a jedno zatáček přes Apeniny, takže jsme si řekli, že utratíme ještě nějaké to Euro navíc a projedeme se po dálnici. No, to vám byla paráda. Samý dlouhý tunel a cesta nám skvěle uprašovala. Z dálnice jsme sjeli až před Lago di Garda a čekali jsme, že vyplázneme naše všechny úspory, ale kupodivu jsme toho moc neprojeli. Takže jestli uvažujete o cestě na jih, tak jeďte po dálnici. Určitě vás cesta nezruinuje a nebudete mít "silniční" nemoc ze zatáček.

Když jsme odpoledne dorazili k Lago di Garda, tak bylo zase tisíc stupňů a my už se tak moc těšili, až skočíme do toho chladného jezera. Našli jsme si místo na placeném parkovišti přímo na břehu jezera, něco zbaštili, převlíkli se do plavek a hurá do vody. To vám bylo blaho. Jako kdyby nebylo takové vedro, tak by ta voda asi úplně teplá nebyla, ale pro nás to byl fakt ráj na zemi. Vůbec se nám z pláže nechtělo. Jen si to představte, vysoké skály, průzračně modrá voda, kachny co se pohupují u břehu, blázniví Italové na skútrech za vašimi zády, no zkrátka nádhera. Když jsme si řekli, že se půjdeme naposledy zchladit, tak nás z vody dostal jistý živočich tak rychle, že to na chvíli vypadalo jako by se vrátil Mojžíš a rozestoupilo se jezero na dvě poloviny. Jíra si tak v klidu plaval přede mnou a já jsem zaostřila na něco vedle něj. Jako chvilku jsem si říkala, to je asi jenom klacek, ale když se to začalo hýbat směrem ke mně, tak jsem zařvala: "Bacha, had!" To vám byl fakt úprk z vody. Italové si asi klepali na čelo, ale my ustrašení Čecháčci byli na smrt vyděšeni a do vody se nám už nechtělo. Stejně už jsme byli skoro na odjezdu. Ještě chvíli na usušení na bezpečném břehu v kufru auta a potom už vzhůru na cestu.

Zase jsme projeli kolem zbytku jezera směrem na sever, zdolali úzké silničky vedoucí skrz skály a najeli na dálnici, abychom se dostali do Brennerského průsmyku. Ještě než jsme se k němu dostali, tak jsme zase zažili ten divný moment, jak mezi těmi vysokými skalami jedete pořád z kopce. Je to pouze iluze a my se tak báli, že budeme v tom vedru do toho sto kilometrů dlouhého kopce vařit. A ono zase nic, zase jsme si to drandili z kopce. Takže jsme usoudili, že je to pouze optický klam, který z nás dělá úplné debílky. No nic, doufáme, že nejsme jediní, komu se tohle stalo a jestli jo, tak jsme měli asi dobrej matroš, páč jináč si to neumíme vysvětlit. Po dálnici jsme se dostali zase mezi brány a zaplatili mýtné za průjezd. Poslední placení na trase. Rakouskou známku jsme totiž stále měli platnou, takže no stress.

Cesta Rakouskem je docela rychlá, ale když se začnete kodrcat na dálnici skrz Německo, tak vás to už přestává bavit. Bylo to prostě nekonečný a už jsme se fakt těšili, až si na hranicích s Českem zapneme rádio a neuslyšíme pouze: "Jódleííí" a podobné zvuky. I Frekvence 1 byla pro nás spasením a hlavně důkazem, že jsme už kousek od domova. Jako cestou jsme ještě chvíli přemýšleli, jestli někde v Německu nezastavíme na odpočívadle a nevyspíme se do rána, ale nakonec to Jíra zvládl a dovezl nás domů. Sice jsme přijeli fakt pozdě v noci, ale čekala na nás rozestlaná postel a ticho. To jsme si mockrát na dovolené neužili.

Ještě bychom vám mohli říci náš zážitek s tankováním v Itálii. V půlce cesty jsme už potřebovali dotankovat do rezervy, poněvadž v Itálii (ale i v jiných státech) není zrovna benzínka na každém rohu jako u nás. Takže jsme zajeli klasicky ke stojanu a teď přišla ta anabáze. Jíra vůbec nevěděl, jak má natankovat. Nakonec se musel zeptat obsluhy. Chlapík mu řekl, že mu může natankovat a že si za to naúčtuje nějaký ten drobák. Druhou alternativou bylo, že to zkusí sám. Nejdřív se u stojanu musí zaplatit za to, kolik litrů chcete natankovat. Takže si navolíte 20 litrů, zaplatíte a potom už jen tankujete, dokud stojan nezastaví. Asi zde řádil gang benzíňáků a kradl pohonné hmoty o sto šest, proto museli přijít s tímto jiným systémem. Holt jinej kraj, jinej mrav.

Na konci našeho putování si také můžete prohlédnout mapu, kudy jsme to jeli a kde jsme všude byli. A to je asi tak všechno z naší výpravy do Itálie. Samozřejmě nesmí chybět otázka na konec: Už jste navštívili Itálii, a kde se vám líbilo nejvíce?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)