Trénink, zvláštní bydlení, trénink

Jenom abyste byli v obraze, minule jsme se jeli podívat do města Queenstown, ve kterém jsme si byli i prohlédnout jeden byt. Potřebovali jsme si tam najít bydlení, protože jsem měla brzy začít chodit do jazykové školy. V dnešním díle se koukneme na pár tréninků vodního slalomu, na další možnost bydlení a nouzové přespání v autě.

Další den po výletě jsme se šli svézt na místní trať. Zvedla se voda, takže nezbývalo nic jiného, než zvednout všechny tyčky z vody, abychom si vůbec zajezdili. Brzy po našem blbnutí s tyčkami přijeli první adepti na trénink. V první skupině byly dvě holky a ani jedna z nich neuměla pořádně nasednout do lodě. Holkám nešly moc závěsy a ani náklony, ale o nás řekli, že nám to docela jde. Tak díky. Po nich přišli dva kluci a ti už jezdili o něco lépe. Večer jsme se ještě zajeli podívat do lomu nedaleko za městem. Lidi se tam chodí koupat a skákat ze skály.

Druhý den jsme měli večer domluvenou schůzku a prohlídku domu, ve kterém jsme mohli podle majitelky rovnou zůstat. Sbalili jsme si tedy věci a ještě před odjezdem se šli podívat na další trénink. Tentokrát měl Petr na starosti čtyři holky kolem čtrnácti let. Nejezdily úplně špatně, ale hlavně hned poznaly, že jsme Češi. Řekli o nás, že jsme Typičtí Češi, jak to poznaly, to fakt nevíme.

Po tréninku jsme vyrazili do Queenstown. Domeček byl v Sunshine Bay a byl moc pěkný. V půl sedmý přijela majitelka a než nás pozdravila, tak nás oba sjela pohledem od hlavy až k patě. Co jste jako zač nebo tak nějak. Zavedla nás dovnitř a vyptávala se, co děláme a proč jsme na Zélandu. Všude kolem bylo naklizeno, jako kdyby se v tom domě vůbec nebydlelo. Paní nám hned taky řekla, že má ráda svůj pořádek. Dovedla nás až do pokoje k pronájmu, kde byla pouze postel a skoro bychom se tam nevešli. Narovinu nám řekla, že nemá ráda páry, že jsou moc hluční a nepořádní. Vstávala totiž v pět hodin do práce a chtěla se v noci pořádně vyspat. No takhle nesympatickou ženskou jsme tedy dlouho neviděli. A to jsme si původně mysleli, že tam rovnou zůstaneme. Hned nás vyvedla z omylu, protože nám řekla, že má ještě další zájemce a musí se rozhodnout, koho u sebe ubytuje. Prostě nám dá, co nejdříve vědět.

A co budeme dělat dál? Věci sbalený a připravený na rozložení u téhle Ježibaby a navíc tma na krku. Petr nám poradil, že můžeme přespat u slalomové trati u města Wanaka. Vtipné bylo, že jsme do Wanaky museli překonat nejvýše položenou silnici na Novém Zélandu. Přes hory jsme už jeli za tmy, takže jsme nic neviděli. Byli jsme už hlavně unavení a znechucení. Co nejdřív se dostat do kempu a jít spát.

Kemp za městem jsme našli, ale nevěděli, jak se za něj platí. Zastavili jsme u řeky a vytvořili si spaní. Ráno kolem projížděl Ranger (výběrčí kempu) a ani u nás nezastavil, že nemáme zaplaceno. Asi si řekl, že když máme lodě na střeše, tak jsme třeba přijeli až ráno. No prostě štěstí. Ještě jsme mohli dostat tučnou pokutičku.

Po snídani jsme se šli podívat na místní trať. Žádný zázrak, ale jezdit se zde dalo. Co však na trati chybělo, byly branky. Měli pouze připravené nové sloupy. Nedaleko od trati byl lanový most přes řeku. Šli jsme pouze kousek a potom se vrátili a jeli radši do města. Potřebovali jsme shánět bydlení na internetu. Nezbývalo nám, než jít do kavárny, něco si tam objednat a hledat adekvátní bydlení. Nesympaťačka z prohlídky domu nám napsala, že si nás vybrala, ale to měla smůlu. My jsme si totiž nevybrali jí. Nakonec jsme byli nuceni se podívat na dražší bydlení. Našli jsme moc hezký dům. Makléř nám hned zavolal a sjednal si s námi schůzku na další den.

Po zahřátí v restauraci a vidině pěkného bydlení, jsme se přesunuli zpátky k trati. Do tréninku zbývalo ještě dost času, a tak jsme se znovu vydali na procházku na druhou stranu řeky. Rozkládaly se tam bažiny a mokřady - Buterflyfields wetlands. Obešli jsme kráter s bažinami a potom za námi na cestu přilétla kachna. Šla stále za námi, až nám to bylo podezřelé. Vůbec se nebála, a tak se Jíra rozhodl, že se k ní pokusí přiblížit. Nebudete tomu věřit, ale nechala se v klidu pohladit. Klidně jsme si jí mohli i odnést k autu, ale radši jsme jí utekli, aby nás nepronásledovala.

Když jsme se vrátili k trati, tak už tam bylo spoustu dětí. Většina dětí běhala bosa a měla pouze bundy s krátkým rukávem. Jen pro info: Ten den byla fakt kosa. Bylo to jedinkrát, kdy jsme vytáhli zimní bundy a dokonce i rukavice. Děti klidně nastupovaly do lodí z vody, místo toho aby se nenamočily a nebyla jim zima. Jeden kluk pouze poznamenal, že ta voda je docela studená, ale stejně mu to moc nevadilo. Bylo vidět, že jsou teda otužilí. Stále po sobě cákaly vodu, namáčely si ruce a vylézaly do vody až po kolena. No prostě Brrr.

Během tréninku za námi přilétla naše ochočená kachna. Začali jsme jí říkat Bojový Duck. Trochu jsme jí nakrmili, když už za námi přilétla. Za chvíli se ještě dostavily další kachny. Asi se rozkřiklo, že od nás dostanou něco dobrého. Jednu kachnu začal honit pes a vůbec mu nevadilo, že kachna přelétla na druhou stranu řeky. Klidně za ní přeplaval a honil jí i na druhé straně. Děti ho nemohly zavolat zpátky. Když už se konečně uráčil a kachnu nechal na pokoji, tak nastoupil úplně durch mezi děti do auta. Při druhé skupince dětí na tréninku jsme odjeli k Petrovi domů, protože už jsme byli úplně vymrzlí. V noci byla pěkná zima i v domě.

Máme za sebou pár zajímavých tréninků na vodě a v merku budoucí bydlení, které nám snad vyjde. Příště se podíváme, jestli bude bydlení k dispozici, jak nastoupím do školy a taky vyrazíme na dva malé výlety v okolí Queenstown. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)