Už je to tady!

V prvním díle jsme vám nastínili náš sen, a jak jsme ho přeměnili ve skutečnost. Sice s malým zádrhelem a prodražení o školné v jazykové škole, ale bez toho by to bohužel nešlo. A co nás tedy čeká dál? No to je přeci jasný, odjezd.

Všechno sbaleno, připraveno na dlouhou cestu. Radši celou výbavu desetkrát překontrolovat, přeci jenom nejeli jsme na Moravu, ale na druhou stranu zeměkoule a to se pro něco fakt vracet nechcete. Ještě bychom měli vysvětlit, proč jsme s sebou vezli i lodě a veškeré vybavení na vodní slalom. Jíra by eventuálně mohl dělat trenéra mládeže a navíc nám bylo řečeno, že bez lodí to tam prostě nevydržíme. (Klidně bychom to bez nich vydrželi a byla to ta největší blbost, kterou jsme udělali, ale o tom se ještě určitě dozvíte.)

Den D byl 16. 10. 2015. Vstávali jsme v půl čtvrté ráno, abychom na letišti nezmatkovali. Ještě jsme nikdy nikam neletěli. To je docela dobrý si první let střihnout hned na Nový Zéland, ne? Doma jsme se rozloučili s Roníkem (se psem) a hurá do Prahy. K terminálu 2 jsme dojeli bez problémů. Rodiče zaparkovali přímo u vchodu, kde se platí za každou půlhodinu 100 Kč. Vynosili jsme věci z auta do haly, složili i lodě a šli se zeptat, kde dostaneme letenky. Na informacích nám bylo řečeno, že letenky dostaneme při odbavení v 5:10. Rodiče si prohlédli letištní halu, potom se s námi rozloučili a pádili domů. My jsme si sedli k hromadě našich věcí a čekali, než se budeme moct odbavit.

S nákladem dvou velkých tašek, dvou batohů, jednoho kufru, jedné tašky na foťák a dvou lodí, jsme se přesunuli k odbavení. Zde na nás čekala pětkrát zatočená fronta, do které jsme se s naším nákladem ani nevešli. Lidi na nás museli koukat dost divně, když si táhli ty svoje malé kufříčky. Nakonec jsme se ve frontě posouvali hodinu, než jsme byli na řadě. Pánovi u přepážky jsme vysvětlili, že přepravu lodí máme domluvenou se Singapore Airlines. Pouze se nás tedy zeptal, kolik zhruba lodě váží a nalepil nám na ně přepravní lístky. Samozřejmě jsme mu řekli úplně jinou váhu, protože jsme v nich měli nacpaný ještě další věci. Díky tomu jsme se v pohodě vešli do váhového limitu. Ufff. Dostali jsme 3 boarding passy a mohli projít přes kontroly do Duty free. Jíra si při procházení rámem musel sundat boty, aby nepípal, ale jinak v pohodě. První zkouška byla za námi.

Za obchody Duty free jsme si vyhledali náš gate a čekali, až nás pustí do letadla. V letadle jsme seděli u okénka. (Místa u okénka jsme si dohodli na všechny tři lety, ať z toho taky něco máme, ne?) První let byl s menším letadlem se společností ČSA. Když jsme se všichni usadili, tak se letadlo začalo hýbat k hlavní runwayi. Letadlo prudce zrychlilo a odpoutalo se od země. Při prvním průletu mraků mi začalo praskat v uších, ale nebylo to zas tak hrozné. Když jsme konečně přestali stoupat, tak jsme se vyloupli nad mraky a objevilo se sluníčko. Jenom tu naší zemičku jsme neviděli.

Nejvyšší bod letu byl kolem 10 000 m. Letušky nám dali snídani a pití. Po chvíli letu jsme zažili naší první turbulenci. Opravdu malou. Brzy letadlo začalo pomalu klesat a mě opět začalo praskat v uších. Za oknem už se objevilo moře a letiště v Kodani. Náš let trval přibližně hodinu. To byl fofr. Do Kodaně jsme tedy doletěli v 8:10.

Při přistávání začal jeden spolucestující docela vyšilovat. Celý se klepal a občas zaúpěl. Holka vedle něj zase vypadala, že bude zvracet. No to byli teda spolucestující. 😊

Pro nás bylo přistávání v pohodě. Drcli zadní kola, potom přední a dál už jen letadlo uhánělo ke svému gatu. Po vystoupení z letadla jsme se zastavili u okénka a pozorovali, jak nám vyndávají a nakládají lodě. Snažili se je vecpat do vozíku, ale brzy prostě pochopili, že budou prostě čumět ven a nijak je tam nezmáčknou. Naštěstí.

První let máme za sebou a příště se mrkneme na letiště Copenhagen. A taky se přesuneme jedním dlouhým letem do Singapore. Tahle cesta byla fakt "bezvadná".

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)