Venkovní posilovna = dítě na sněhu

Před pořízením dítěte by člověka nenapadlo, jak se změní pobyt venku v zimě na pořádnou posilovnu. Před dětmi jsme si jezdili zalyžovat či na celodenní výlet na běžkách. A to se všechno změnilo. Jak to vypadá teď? Rodiče už to určitě ví, ale pro ty ještě neobdařené, to pěkně sepíšeme. Alespoň budou vědět, na co se můžou těšit.

Když už jsme zmínili to lyžování, tak to teď ustoupilo na druhou kolej. Jako mohli bychom si odskočit na nějakou hodinku pryč, ale moc se nám nechce. Počkáme, až děti trochu povyrostou a začnou jezdit s námi. Lexík už na Vánoce dostal lyže, takže jsme ve fázi zkoušení. Doma obujeme přezkáče a jde se na zahradu. Poprvé je to v pohodě. To si nahoru vyjde sám, jen je potřeba odstranit sněžné kramfleky z bot. Zacvaknout do vázání, kus seběhnout a chytat dítě v letu. Postavit ho na nohy a znovu běžet chytat. Jakmile dojede dolů, tak ho nějak musíme dopravit opět na start. Buď ho táhneme za hrablem, nebo na hůlkách a ta nejhorší alternativa je, že ho prostě vezmeme do podpaždí a jde se. Ještě, že chce jet maximálně třikrát. I tak jsme zpocení až na pr....

No a lyžováním to nekončí. Naopak. Po lyžování začíná ta pravá posilka. Jde se totiž bobovat, sáňkovat a dělat všelijaké věci na sněhu. Lexík už to všechno zvládá sám. Sjede na čemkoliv z kopce a dokonce si to i znovu vytáhne nahoru. Hurá. No, ale máme i druhé dítě, které prostě nechce venku chodit, ale sáňkovat jo. Když je nás venku víc, tak se střídáme v nošení. Přeci jenom vynášet devítikilové dítě cca 20x do kopce, není úplně snadné. Navíc strašně klouže, což je zapříčiněno neskutečně kluzkými materiály dětských kombinéz. Ten, kdo to vyrábí, určitě nenosí děti v zimě. Občas se taky stane, že jsem s dětmi venku sama. To je teprve boj. Vikinu jsme naučili jezdit na saních vleže v poloze zadního střelce. Občas z nich sklouzne (ta kombinéza) nebo vystoupí sama. Když už nechce vleže, tak jí posadím jako velkou holku, ale nahoru jdeme rychlostí šneka při procházce. Navíc do kopce couvám, abych na ní viděla. Kdyby totiž spadla, tak by začal neskutečný ryk, který by mohl přivolat i všechny složky záchranného systému.

Lyžování a jízdu na sněhu na jakémkoliv stroji máme za sebou, ale to ještě není všechno. Na začátku jsme zmiňovali ty běžky. Tak na ně chodíme stále, ale bez dětí. Naštěstí máme hlídání, ale snažíme, co nejdříve vrátit domů, aby ty naše satany neměli na starosti moc dlouho. Díky tomu trháme rekordy na desetikilometrové trati. Pořád se zlepšujeme. Samozřejmě by byla možnost i jezdit s dětmi. Existují i vozíky s lyžemi. Jako blázni jsme, ale zas takoví ne, abychom se s nimi ještě tahali. Je nám úplně jasný, jak by to dopadlo. Zaprvé nevíme, kdo z nás by to táhl, protože bychom nikam nedojeli a zadruhé bychom jeli opět s tím Vikininým rykem, a to fakt nechcete. Možná by fungovala jako bubeník na dračí lodi, který udává tempo, ale po jedné jízdě bychom asi chcípli.

A poslední posilovna byla asi ta nejlepší. Když napadlo větší množství sněhu, tak mě napadlo, že bychom mohli udělat bunkr. Sesbírali jsme sníh z celé zahrady a dokonce i ze střech, aby ho byla dostatečně velká hromada. První sběr nám trval neskutečné tři hodiny. Celou dobu jsme házeli hrablem a lopatou. No to bylo pěkné posilování. Házením sněhu to však neskončilo. Hromadu jsme každý víkend zvětšovali a potom přišlo na řadu samotné hloubení. To je teda pěkná dřina. Jako krtci bychom se narodit nechtěli. Lopatou vyhloubit díru a potom pěkně na zem s polní lopatkou a kutat. Náš domeček má nyní tři vchody a jednu velkou místnost uprostřed. Třeba to do konce zimy dotáhneme na 3+1 s balkonem.

A jak posilujete s dětmi na sněhu vy? Máte to stejně jako my nebo radši ven nevylézáte? To je dobrá obrana, ale lepší je tohle období překonat a naučit dítě si všechno obstarat samotné. Úplně už to vidíme, jak si budeme sedět na verandě s čajem a děti budou blbnout venku bez naší asistence. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)