Vlčí hřbet v Krušných horách

Nedávno jsme zjistili, že se v horách znovu objevili vlci. Dokonce čtyři rodinné smečky. Tak bacha, ať nějakou nepotkáte. My jsme je teda zatím nepotkali, tak jsme aspoň vyrazili na místo s jejich jménem. Vlčí hřbet se nachází u obce Mariánská. Pro větší přiblížení místo nedaleko Jáchymova. To už určitě znát budete. A co nás tam tolik táhlo?

No tak zaprvé, stále hledáme nová a nová místa, abychom stále nechodili třeba na Mědník nebo na Meluzínu. A zadruhé, Lexík má rád lezení po skalách a tady jich mělo být habakuk. Když mu řekneme, že tam bude skála, tak je chůze bez nošení zajištěna. A to se vyplatí, obzvlášť když se leze do kopce skoro po čtyřech. Zkrátka a dobře jsme se šli podívat na několik skalek, kde by měli blbnout i horolezci.

Na Vlčí hřbet se dá dostat hned ze dvou stran (po červené). My jsme se snažili zaparkovat hned u domů v Mariánské, ale to se nám moc nepovedlo. Takže jsme to riskli a jeli ještě o kus dále, odkud vedla druhá cesta. Ještě, že jsme to udělali. Hned jsme našli pohodové místo u silnice a navíc červená stezka začínala nedaleko. Vikina do krosny, zásoby jídla na záda a jde se.

Chvíli po silnici a potom už mezi skalky do lesa. Po cca 200 m na nás čekala první skála, takže dětská dušička byla hned nabažena. Já jsem si navíc našla takovej pěknej klacek ve tvaru vidlí či trojzubce a popoháněla jsem ho, aby tam vyfáral rychleji. (Po chvíli se mi s ním nechtělo táhnout a nechala jsem ho u stromu pro jiného ďábla.) Ze skalky byl docela pěkný výhled do údolí, ale museli jsme se držet, abychom tam neodlítli. Radši zase dolů a do lesa. Cesta vzhůru byla poznamenána těžbou. Občas jsme museli hledat červené značky, takže větší dobrodrůžo. V jednu chvíli se cestičky rozdvojili, ale my se vydali tou horší podle GPS. A ještě že jsme to udělali.

Našli jsme totiž moc pěknou skálu, která vůbec není označena na mapě. Sice jsme se k ní museli prohrabat skrz spadané větve od těžby, ale stálo to za to. Jíra tam našel kešku, malou jeskyni a taky svojí vlastní červenou značku. Už nikdy nebude bloudit. A ještě ke všemu byl ze skály zase pěkný výhled. Odtud stále do kopce už po lepší cestě. Zde si můžete vyzkoušet své bystré oko. Jsou zde totiž patníky či kameny označené křížem a také číslem. Schválně kolik jich po cestě potkáte.

Po chvíli pobíhání mezi křížky jsme došli na samotný Vlčí hřbet. Z vrcholu žádný výhled nečekejte. Je zde několik kulatých kamenů a cedule. Vhodné místo na posezení a odpočinek. My jsme se však vydali ještě na další dvě skály - Nevěstino lože a Ztracenka. Na Nevěstino lože se jde opět z kopce a doporučujeme nejít na skálu shora, ale obejít jí a mrknout na ní zdola. My jsme se na ní totiž proškrábali skrz trní a nebylo, o co stát. Děti si po tomto zážitku chtěly dát svačinu a malou pauzu, než se vrhneme na další hledání.

Svačinka do nich padala jak Němci do krytu, takže jsme mohli brzy pokračovat. Opět jsme došli k vrcholu a vydali se najít skalní masiv Ztracenka. Už chápeme, proč se tomu tak říká. Je to fakt ztracený. Ještě, že jsou ty chytrý telefony a GPS, jinak bychom se ztratili i my. Nakonec jsme jí tedy našli, ale byl tam zajímavý přístup. Květena nás obestoupila a nechtěla nás pustit domů. Byli jsme donuceni vylézt po skále nahoru a najít opět cestu.

Cestou zpátky jsme šli tou vyšlapanou pěšinou, abychom si to trochu zkrátili. A ejhle, další patníky s čísly. A dále už jen rozvoraná cesta, skála a les posetý kameny. Lexík ještě musel ochutnat šťavel a zjistit, jestli je opravdu kyselý. Pokus byl úspěšný, výlet dokončený a hurá domů.

Klasická otázka na samotný závěr, už jste tohle místo navštívili? Tak pokud ne, tak pro milovníky skal a jejich hledání je tenhle výlet dokonalý. 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)