Výlety po Christchurch

Neuvěřitelné, my už jsme konečně na našem vysněném Zélandu. To bylo hodin strávených v letadle nebo na letištích, ale snad to bude stát za to. A o čem bude dnešní díl? Projdeme se po městě Christchurch, něco seženeme, pojedeme na kolech k oceánu a taky snad koupíme auto. Tak žádné zbytečné kecy, jde se na to.

V deset hodin dopoledne jsme se konečně probrali z kómatu, ale z postele jsme tedy ještě nevylezli. Ještě bylo potřeba trochu polehávat a odpočívat. Po nabrání sil jsme si udělali snídani a vyrazili do města. První zastávkou byla rozbořená katedrála, která neustála zemětřesení v roce 2010. Obyvatelé se na ní snažili vybrat peníze, ale jak to nakonec dopadlo, to už nevíme. Přímo vedle katedrály bylo Victoria square s památníkem královny Viktorie a sochou Jamese Cooka.

Naší další zastávkou byl již zmíněný Hagley park, největší park na světě. Nachází se v něm hned několik sportovišť - hřiště na rugby, kriket, soccer, lední hokej, atd., dále i odpočinková místa a také Botanická zahrada. Do zahrady jsme se báli vstoupit, že budeme muset něco platit, ale nikde žádná pokladna a vše bylo zdarma. Vzali jsme si mapku v informacích a vyrazili místo pořádně prozkoumat. Prošli jsme třeba zahradou s růžemi, magnoliemi, vodním parkem, kamennou zahradou i skleníkem s liánami a banánovníky. Nádhera. U Botanické zahrady se také nachází Canterbury museum, které bylo kupodivu také zdarma. Zde jsme teda strávili docela dost času. Než jsme prošli všechny expozice např. o Maorech, historii NZ, Antarktidě, zvířatech NZ, kouzelná zrcadla a tak dále.

Také jsme museli vyřešit nové simky a tarify do našich mobilů, což nakonec nebylo vůbec tak jednoduché. Nejdříve jsme prodejnu nenašli, a když už jsme jí našli, tak nám bylo řečeno, že v našich mobilech síť s názvem Spark nepůjde. Prodavač byl tak hodný a ukázal nám, kde sídlí prodejna Vodafone. No nebylo to zrovna nejblíž, ale co jsme mohli dělat. Po cestě jsme se zastavili v Hagley park, abychom nabrali trochu sil a potom už konečně dorazili do nákupního střediska, kde sídlil Vodafone. Koupili jsme si dvě simky a tarify a vydali se zpět k domovu. Cestou jsme si na chvíli sedli u hřiště na kriket. Zrovna tam probíhal trénink a my je mohli při tom pozorovat. Docela zajímavá hra. Odpoledne jsme si vybírali nové vozidlo a večer se ještě domluvili s Danem, jestli by nám na další den nepůjčili kola, abychom se mohli zajet podívat k oceánu. Tam bychom asi nedošli. Oba souhlasili a ukázali nám i cyklostezku.

Druhý den jsme měli na stole vzkaz od Dana. Byly v něm napsány telefonní čísla, kdyby se něco dělo a taky nám nechali zámek na kola. Vylovili jsme helmy na vodu a připravili kola na cestu. Mysleli jsme si, že nám nechají stará kola, ale oni nám připravili jejich nová a fakt luxusní. Jelo se na nich fakt úžasně. Dokonce jsme trefili i vytyčenou trasu. Na jednom rozcestí se Jíra podíval do mapy a cyklista jedoucí proti nám hned zastavil a šel nám pomoci. Hned chtěl taky vědět, odkud jsme, a znal Československo.

Jíra si naplánoval cestu přes "park". No tak park to zrovna nebyl. Místo toho byly kolem cesty náhrobky a my si to štrádovali rovnou přes hřbitov. Dále už nás čekali jen továrny s mořskými plody a čističky. Nevim, co "vonělo" hůř. Konečně jsme se blížili k oceánu, projížděli jsme skrz mokřady, ve kterých byla krásně modrá a čistá voda. Za nimi už byla ulice, ze které vedly vstupy na pláž. Slezli jsme z kol a vyšli na pláž. Zalila nás modrá záře z oceánu, prostě nádhera. Došli jsme po pláži až k molu, kde jsme zamkli kola, abychom je nemuseli vláčet.

Pláž v New Brighton má jednu zajímavost. Je zde postaveno 300 m dlouhé molo, které je na konci sedm metrů nad vodou. Navíc se zde dají chytat ryby. Molo bylo obsypáno turisty a rybáři, kteří stále něco tahali. Z mola jsme se šli ještě projít na pláž a vyzkoušet vodu. Docela studená, slaná a mírně rozbouřená. Na jednom místě byla na pláži vyvržená velká chaluha. Má opravdu velmi zajímavý povrch, připomínalo nám to neopren. Místní je používají jako hnojivo na svých zahrádkách. Po procházce jsme si museli jít umýt nohy pod kohoutek a šli zpátky ke kolům. Cestou zpátky nám foukal docela silný protivítr, takže to bylo docela namáhavé. Opět jsme projeli přes hřbitov, na kterém dokonce probíhal pohřeb.

Odpoledne jsme si ještě domluvili jednu prohlídku auta - Mitsubishi Legnum. Opět to bylo poměrně daleko, navíc jsme šli stále proti sluníčku, což nás ještě více vysilovalo. Byl to prostě nekonečný pochod, který naštěstí dopadl úspěšně. Nemuseli jsme se vracet domů po svých. Na autě jsme nenašli žádné závady, a tak nebylo, co řešit. Hurá, máme auto. Mitsubishi mělo 193Kw, obsah 2.5 l a byl to automat. Naštěstí se moc manuálů na Zélandu nevyskytuje, protože představa řazení druhou rukou nepřipadala v úvahu.

Dva nabyté a úspěšné dny máme za sebou a teď už se konečně budeme připravovat na cestu. V příštím díle nakoupíme vše potřebné a vyzkoušíme auto na nejbližším kopci za městem. Náš první mini výlet Zélandu.

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)