Výroční zpráva 2020

Tak a máme ten prapodivný rok za sebou. Určitě nás ještě čeká další divný rok, ale teď už s tím můžeme počítat a už nás to tak nepřekvapí. Nebojte se, nebudeme se babrat jenom kolem toho zpropadeného viru, kterého je všude kolem až moc. Zhodnotíme, co jsme za celý rok navštívili, co jsme dělali a co jsme zažili. Zkrátka jako každý běžný rok.

Nejdříve se podíváme do sportovní části našeho života. Zima 2020, řekněme si to narovinu, byla fakt na prd. Vždycky něco napadlo, potom to zase roztálo a tak pořád dokola. Místo sněhu bylo více ledu, takže i na běžkách to bylo více o držkopádech a bolístkách. Jíra třeba nemá žádnou hezkou vzpomínku na naše běžkařské výpravy. Jo je pravda, že to dost často klouzalo nebo naopak nejelo. Zkrátka zima na nic. A stejně to bylo tím, že si pořídil nové vybavení. To je potom jasný, že žádný sníh nenapadl. Víte, co je na tom nejhorší? Před Vánoci jsem dostala nové běžky a pod stromečkem na mě čekaly ještě nové boty. Takže tuhle zimu to bude ještě větší bída. Ach jo.

Co se týče vodního slalomu, tak tam to taky žádná sláva nebyla. Ten bláznivý vir nám narušil jarní přípravu a potom i zrušil spoustu závodů, takže jsme jich nakonec jeli jenom pár. Samozřejmě bez pořádného tréninku to nejde, takže výsledky vypadaly, tak jak vypadaly. No děs a běs. Já jsem navíc byla po porodu a rozjezdit se stojí ještě mnohem více dřiny než normálně. Před sezónou jsem musela zhubnout, aby mě loď uvezla (což tedy není úplně špatná motivace) a navíc ta výbušnost tam prostě nebyla. Snad to už v dalším roce bude lepší, ale dost záleží na tom, jestli se konečně pořádně vyspím.

Párkrát jsme byli i na kolech, ale opět to nebyla žádná hitparáda. Přeci jenom tahat za sebou vozík je docela fuška, takže jsme více jezdili po rovinách než někde v kopcích. Od příštího roku si slibujeme, že Lexík začne jezdit na svém kole, které dostal od Ježíška a hned bude jízda o jedno závaží veselejší. Tedy hlavně pro mě. Já se zbavím zátěže a konečně si užiju volnosti. To bude slast.

Co se sportu týká, tak máme ještě jeden zážitek. Lexík začal v září chodit do atletického klubu, na tréninku byl cca 6x a potom přišel konec. Tenhle rok prostě sportu nepřál. Snad to bude v tom dalším roce aspoň o krapítek lepší. Minimálně budeme na ty nástrahy připraveni a porveme se s tím jako správní bojovníci.

Dále bychom si mohli říci něco o našem cestování. No v zimě jsme si objednali ubytování v Rakousku už někdy na červen a bohužel jsme ho museli v květnu zrušit. To nás tedy hodně mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Holt pojedeme v příštím roce. Zůstali jsme tedy u nás ve vlasti, abychom podpořili český turismus. U nás je přeci tak krásně. Místo do Rakouska jsme tedy jeli do Krkonoš. To je docela dobrá náhrada ne? Slezli jsme z Medvědína a ze Sněžky, navštívili Mumlavské vodopády a totálně se odrovnali jako na každé "dovolené" s dětmi. S dětmi totiž slovo dovolená neexistuje, ale o tom už víme od narození Lexíka.

Další dovolená byla u Nových Mlýnů na Pálavě. Tam už jsme jednou byli, dokonce i ve stejném kempu, ale tentokrát jsme si rezervovali chatku. Navštívili jsme Mikulov, Archeopark Pavlov, zámek Lednici a spoustu dalšího. Nejvíce si však pamatujeme cestu tam, kdy jsme nechtěli jet po D1 a snažili se jet rychlejší trasou, která nám zabrala půl dne. A další vzpomínka je z cesty domů, kdy jsme nedaleko Brna píchli a hledali pneuservis. To jsou opravdu krásné zážitky z naší letní dovolené.

Tyhle dvě dovolené nebyly naše jediné cestování. Prošmejdili jsme toho opravdu spoustu a máme tisíce a tisíce vzpomínek. Ty nám ani ten zlej virák nevezme. Pro nás na tomhle roce bylo hlavní, že jsme mohli do přírody, na výlety a být spolu. Kdyby nám někdo vzal tu možnost vyjít ven, tak už tady asi ani jeden z nás není. Buď bychom zabili děti a potom i sebe, nebo by děti zabily nás a potom by chcíply hladem. Rovnice pokaždé vychází stejně. Rodina už by zkrátka neexistovala. Neumíme prostě doma sedět na zadku, když venku je tolik neprobádaných míst.

Tenhle rok je však také v něčem výjimečný. Založili jsme si blog a doufáme, že aspoň několika lidem nabízíme zajímavé tipy na výlety, některým možná i vykouzlíme malý úsměv na tváři a to je přesně ten motor, proč se s tím pipláme a pořád na vás něco sypeme. Nás se prostě jen tak nezbavíte.

A ohledně toho hnusného viru, nepusťte si ho moc do hlavy. Stačí se řídit svým instinktem a ono to pude. Uvidíte, že to bude brzy dobrý. Hlavně nečumte pořád na zprávy a dělejte to jako my. Snažíme se na ně vůbec nekoukat, a když už jsme náhodou někdy jejich obětí, tak na ně koukáme jedním okem, do uší si nacpeme, co máme po ruce a zapneme dětský virvál na sto dvacet procent. Potom je to úplně v pohodě a nic vás netrápí.

Na samotný závěr (to jste rádi, že už to končí, co?) vám chceme jako všichni smrtelníci popřát něco hezkého do nového roku. Buďte prostě negativní a ono to půjde. Tak zdar a sílu.

Zasedání se zúčastnili: Kristýna, Jíra, Lexík a Viki. (Vaše nezkrotná banda.)

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)