Výroční zpráva 2021 a náš přeplněný košík

Další rok je za námi a koronavir stále neodešel do pekel. Asi jen tak neodejde. My jsme se nechali očkovat a doufali, že to tenhle mor zastaví asi na větší úrovni, ale bohužel. Uvidíme, co nám přinese tenhle nový rok 2022. (Snad už nic horšího.) Ohledně viru je to všechno, protože nás zkrátka nebaví a nechceme se o něm více šířit. 

Nyní se podíváme na naše sportovní zážitky. V zimě 2021 se Lexík naučil sjet kopec na lyžích a dokonce na závěr sezóny zdolal i celou Dámskou sjezdovku na Klínovci. Jako jeli jsme to dlouho, ale zvládl to. V prosinci si to už stihl zase oživit a jestli nám ty vleky nezavřou, tak se brzy vypravíme i na sjezdovku. Dokonce stihl vyzkoušet i vánoční dárek - běžky. Kupodivu ho to na nich bavilo. To je snad zázrak či co? (Hlavně, aby to nebylo poprvé a naposledy.) Ohledně nás dospělých byla zima dost zajímavá. Docela se nám dařilo na běžkách a poprvé jsme objeli i velký okruh cca 28 km na jeden zátah. Snad to půjde i letos. Jediné, co nám udělalo čáru přes rozpočet bylo uzavření krajů. Nemohli jsme jezdit na běžky na Boží Dar, poněvadž je to za hranicí Ústeckého kraje. Takže jsme byli donuceni jezdit klasikou na vyšlapaných cestičkách na louce za chalupou. Jako aspoň byla sranda. Ze zimy je to asi vše.

V létě se Lexíkovi podařilo začít jezdit na kole a dali jsme si společný výlet cca 25 km. Samozřejmě to neušlapal sám, máme ho připnutého na tažné tyči, ale i tak to bylo parádní. Naše slalomová sezóna opět začala mnohem později díky koronaviru, takže výsledky zase stály za to. Já jsem navíc měla dost často zranění, která mě limitovala. Natržený sval na ruce, nějaký neduh v noze po běhání a na závěr ještě pořádné bolesti zad. Doufám, že tohle se mi zase nějaký ten rok vyhne, když jsem to měla takhle nakumulovaný. V jízdě na lodi se zlepšil i Lexík a doufáme, že v tom bude pokračovat. Další novinkou bylo Jírovo běhání. Začal někdy v dubnu a vydržel to až do podzimu. Většinou jednou nebo dvakrát týdně kolem 8 km. Tolik toho v životě ještě nenaběhal. Uvidíme, jak se mu bude chtít znovu začínat na jaře. 

Na podzim jsme začali s novým sportem a myslíme si, že u něj určitě nějakou dobu vydržíme. Začali jsme chodit lézt na umělou stěnu. Máme za sebou dva kurzy a nyní už si lezeme a jistíme sami. Máme nakoupené vybavení, abychom si nemuseli nic půjčovat a těšíme se na jaro, až se vydáme i na nějakou tu ferratu. V dojezdové vzdálenosti jich máme hned několik, tak vám určitě dáme vědět, kde se nám nejvíce líbilo. 

U sportu ještě zůstaneme, protože jsme se do toho více opřeli a nenecháváme nic náhodě. Jíra totiž bude v tomto roce již Veterán a musí mít přece nějaké ty výsledky. Takže se snažíme chodit do posilovny a právě na to lezení. Navíc cvičíme s činkami i doma, aby to mělo vůbec nějaký smysl. Přeci jenom nemůžeme ty naše dětičky pořád někam strkat na hlídání. 

Dále bychom si mohli říci něco o cestování. Na červen jsme měli naplánovaný přechod Krušných hor, který jsme nakonec po dvou dnech a 60 km vzdali. Prostě nás to nějak nenadchlo. Takže jsme nakonec jeli na dovolenou s dětmi po Čechách. Navštívili jsme Adršpašské skály bez lidí, zajezdili si na bobové dráze v Mladých Bukách, navštívili Farmapark Mochomůrka a taky Děčínskou zoo. Dost jsme si to užili. Dále jsme chtěli vzít moje rodiče do Rakouska, z čeho opět sešlo. Ubytování bylo nějak přestřelený a nakonec jsme jeli sami do kempu. Kemp nás tedy o moc levněji nevyšel, ale aspoň jsme se poučili. Navštívili jsme spoustu krásných míst, které se určitě objeví na blogu v záložce Rakousko. Na další dovolené jsem byla s dětmi sama bez Jíry, ale za to s rodiči a neteří. Zamířili jsme do Lužických hor a motali se v této oblasti. Nakonec jsme v srpnu vyrazili do Polska k moři. No lepší počasí jsme si přát ani nemohli. Pouze první den bylo sluníčko a potom už jen zataženo, vítr, zima a taky déšť. V moři jsme se tedy nekoupali, ale díky nepříznivému počasí jsme viděli i pořádné vlny. Nakonec jsme pobyt zkrátili o jeden den a jeli domů. Snad nám to vyjde někdy jindy. O Polsku vám jistě taky napíšeme. Jen musíte dočkat času. 

A na závěr si musíme taky něco odškrtnout z našeho košíku. Tak co jsme všechno navštívili z ČR - Axamitovu bránu, obůrku na Lánech, hrad Házmburk, Karlovy Vary, Oboru sv. Linharta, Děčínský Sněžník a jeho rozhlednu, hledali jsme české granátky, vyšli jsme na několik vrcholů z Českého středohoří (Raná, Oblík, ...) a samozřejmě navštívili plno nových míst, které nebyly zapsány v našem naloženém košíku. Z oddělení světa jsme teda nic neubrali, ale to se jistě časem změní. Ohledně zážitků, tak tady jsme si jeden nový zážitek přidali a tím je právě to lezení. Kite s lyžemi či snowboardem asi zkusíme vyměnit za landboard, který jsme dostali k Vánocům. To bude asi bolet. A konečně snad vezmeme rodiče do Rakouska, poněvadž už máme i zarezervovaný ubytování. Jestli nám to ten vir zase překazí, tak už se neznáme. A taky neházíme do žita to surfování. Snad se nám povede vyjet někam za vlnami a namlátit si trochu hubu. 

Tímto bychom asi ukončili naše zasedání a uvidíme, co nám ten rok plný dvojek přinese. A teď by ještě zajímalo nás, jak se vám vedlo v minulém roce? Jaké máte nové zážitky? Co vám z toho uplynulého roku nejvíce zůstalo v mysli?

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :