Z Kodaně až do Singapore

14.02.2021

Minule jsme začali s naší dlouhou cestou. Cesta začala na letišti v Praze a prozatím skončila v Kodani. Poprvé jsme letěli letadlem a zažili první malou turbulenci. V tomto článku se podíváme na letiště v Kodani a opravdu dlouhým letem se přesuneme do Singapore.

Letiště v Copenhagen je mnohem větší než v Praze. Je zde plno Duty free obchodů, kterými jsme pouze prokličkovali k našemu gatu. Cestou jsme se jednou museli prokázat pasy a letenkami, abychom se dostali dál. U našeho gatu bylo pusto a prázdno. Skrz prosklenou stěnu jsme mohli pozorovat, jak nám nakládají letadlo. Tohle éro bylo jen o "trošičku" (čti: velké jako kráva), než to od ČSA.

Na náš let jsme zde museli čekat tři hodiny, ale docela to uteklo. Občas jsme se šli projít, dokud jsme ještě mohli. Kolem 11 hodiny začali vyvolávat jména a kvákat něco anglicky. Vůbec jsme jim nerozuměli. Dánská angličtina je fakt otřesná. Jednou nám přišlo, že vyvolali i naše jména, tak jsme jim šli radši ukázat naše pasy. No jasně, že nás nechtěli, ale jistota je jistota. Po půl hodině začala nastupovat Business třída a po nich už my. V letadle jsme měli zase místa u okénka a někdo nám na nich seděl. Tak jsem mu pěkně vysvětlila, že to teda ne. Místa u okýnka si vzít nenecháme.

Opět jsme se rozjeli po silnicích k naší runwayi, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v tomhle velkém letadle. Když se totiž zapnuly motory, tak to připomínalo hučení kolony tanků po kostkách na Letný. Fakt šílený rachot. S lehkostí jsme se odlepili od země a opět stoupali k nebesům. Po vystoupání se rachot trochu zmírnil, ale i tak nás z toho bolela hlava.

A jak vypadala obsluha v letadle? Letušky nám jako první přinesly teplý mokrý ručníček na otření rukou. Nejdříve jsme fakt nevěděli, co s tím jako máme dělat. Okoukli jsme to u jiných pasažérů, ať nejsme divný. Ručníky nám po chvíli odnesly a místo toho donesly slané arašídy. Dále jsme si objednali něco k pití a dostali jsme taky jídelníček. Další věcí byl sáček s ponožkami, kartáčkem a malou zubní pastou. Na sedadlech jsme měli připravenou deku, polštář a sluchátka. Obrazovky na každém opěradle obsahovaly filmy, hry, hudbu, seriály, informace o letu a další.

K obědu jsme si dali kuře s rýží a fazolkami ve sladkokyselé omáčce, jako předkrm byl uzený losos se zeleninou a ještě bagetka, sýr, slané máslo, slané krekry a jako dezert jahodovo-malinová dřeň. K pití jsme si mohli dát kávu či čaj a neperlivou vodu. Hlady jsme tedy fakt netrpěli, jen si člověk vždy musel udělat prostor na další chod. Taková škatulata hejbejte se na jídelním podnose. Po jídle měl přijít vytoužený odpočinek. Hlavně abychom většinu cesty prospali. No, to se tedy moc nepovedlo. Já jsem spala cca jeden a půl hodiny a Jíra asi jenom půl hoďky. Před námi totiž jeli rodiče s malým dítětem a tomu skorou celou dobu nechali rozsvícené světlo, aby se nebálo. Nám to jejich světýlko svítilo rovnou do ksichtů, takže jsme se snažili schovávat hlavy, kam se jen dalo. A když už jsme konečně trochu spali, tak se rozsvítilo celé letadlo kvůli snídani. Snídali jsme v půl čtvrté ráno. Fakt super.

K snídani jsme měli vajíčka se špenátem, houbami a párkem, čerstvé ovoce (ananas, meloun, pomeranč, grep) a ještě jogurt, bagetku, slané máslo a marmeládu. Lítat častěji, tak jsme jako dvě koule.

Hodinu a půl před příletem hlásil kapitán, že budeme klesat k letišti v Singapore. No samozřejmě jsme začali nalítávat na letiště až po hodině, ale radši to hlásil dopředu. Nejvyšší bod cesty byl cca 11 500 m. Turbulence byla pouze jedna i přeletu Himalájí, tam to tedy házelo pěkně. Z okénka byla vidět světla měst a nejvíce to svítilo někde nad Indií. To mi tak svítilo do očí, že mě to opět probudilo.

Konečně jsme uviděli světla lodí na moři v Singapore. Tenhle výhled byl naprosto parádní. Několikrát jsme přeletěli nad městem a poté konečně začali klesat na runway. Přistání proběhlo hladce. Nebylo to takové drcnutí jako u malého letadla, jen se opět rozeřvaly motory, jak letadlo začalo brzdit. Už nás čekala jenom cesta k našemu gatu a po dvanácti hodinovém letu konečně ven. Počkali jsme, až se uvolní ulička a pryč z letadla. Protáhnout nohy a opět slyšet normální zvuky a nejen řvoucí motor.

Dorazili jsme do Singapore na opravdu velké letiště a příště se podíváme i do města. Jaké "dobrodružství" nás potkalo, se dozvíte v dalším díle.

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)