Za prasaty do obory sv. Linhart

Na tento výlet jsme už chtěli dlouho, ale stále nám něco stalo v cestě. Jednoho lehce zimního dne ráno nás napadlo, že bychom se tam konečně mohli vypravit a splnit tak jeden cíl z našeho dlouhého seznamu přání. 

Nápad přišel dost nečekaně, ale na cestu jsme se připravili velmi rychle. Zpacifikovat děti, sbalit pořádnou zásobu mňamek a šup do auta. Vikina nám samozřejmě po cestě usnula a Lexík se stále ptal, tak kdy už tam budem? Zkrátka klasická cesta autem s dětmi. Projeli jsme celé Karlovy Vary, zjistili jsme kde se nachází vánoční dům a taky odbočka ke Svatošským skalám, kam teda taky musíme. Ale to si necháme na jindy. Našli jsme odbočku, která vede přímo k oboře. Bohužel byla cesta uzavřena kvůli špatné sjízdnosti. Tak a co dál?

V mapě jsem našla, že do lázeňských lesů se může i jinudy. Takže zase zpátky mezi domy a uličkami k nádraží, kde jsme nechali auto. Přímo za námi byl vstup do lesa. Super. Vyndat Lexíka, složit kočár a přesunout Vikinu. Ta kupodivu spala i kus cesty kočárem. To jí ta cesta nějak zmohla. Dále už jsme pokračovali lesem vzhůru k oboře.
Cestou jsme narazili na přístřešek a taky několik velkých krmítek pro ptáky. Po cca jednom kilometru do lehkého kopce jsme došli na začátek, kam jsme měli dojet autem. Stojí zde lanové centrum pro dospělé i pro děti, občerstvení a taky konečně ta slibovaná obora. První výběh patří jelenům. Šli jsme je omrknout i výšky. Mají zde pěknou dřevěnou pozorovatelnu. Celé stádečko se pěkně krmilo senem a když jsme potom procházeli kolem, tak nás celou dobu pozorovali. Bacha, vetřelci. Ani se nehněte. 

Dále na nás přímo u cesty čekaly zbytky kostela sv. Linharta a taky moc zajímavá kaple kapesního vydání. Taková mini kaplička. Nedaleko za nimi už začínala další ohrada, tentokrát s daňky. Do jejich výběhu vede visutý dřevěný chodník, takže je máte jako na dlani. Naprostá paráda. Opět jsme je přistihli při debužírování. Tak dobrou chuť. Děti už z těch zvířat dostaly taky hlad, takže jsme si dali pauzu a nacpali se banány. 

Ještě nás čekal jeden cíl a tím byla ta prasata. Na ty se Lexík těšil samozřejmě nejvíc. To jsou jeho oblíbenci. Nejdřív jsme však prošli kolem dvou studánek a taky těžbou dřeva. A hned za složeným a voňavým dřevem byl poslední výběh s divokými čuníky. Znovu jsme se do výběhu mohli jít podívat po visutém chodníku. Je vám asi jasný, že prasata měla taky plný tlamy. Jedno z nich si přežvykovalo přímo pod námi a další jsme přistihli při malém šlofíku. Podařilo se nám ho samozřejmě vzbudit, protože děti můžete napomínat sebevíc, ale ticho nebudou nikdy.

Mise splněna. Viděli jsme všechny zvířátka a moc se nám tam líbilo. Cestou zpátky jsme zvolili jinou trasu. Došli jsme k daňkům a přešli skrz jejich výběh. Ještě jsme je tedy chvíli pozorovali, jak se mezi sebou perou. Několik z nich mělo zrovna trénink a brousilo si parohy o větve. Potom nás lávka vyplivla na druhé straně a my už se viděli v autě. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché. Cestu jsme si tudy chtěli zkrátit a už na začátku nám mělo být jasné, že to určitě nevyjde. No jasně, špatně jsme odbočili a došli zpátky ke kaplím. Takže znovu projít kolem jelenů, lanového centra a konečně dolů k autu. 

Děti nám to na zpáteční cestě taky moc neulehčovali. Lexíka už bolely nožičky, takže jsme ho naložili do kočáru k Vikině. Chvíli spolu vydrželi, ale potom se to Viki nelíbilo a radši se nechala nést na ruce. Jo s dětmi je na cestách o zábavu postaráno. Co je vždy jisté, že se pořádně zapotíte.

Cestu domů jsme našli a určitě se do obory zase někdy vrátíme. Určitě to stojí za to. Už jste oboru sv. Linhart u KV někdy navštívili? A jak se vám tam líbilo? 

Sledujte nás i na Facebooku (dry and wet family) a Instagramu (dry_and_wet_family). Dáváme tam i jiné fotografie a momentky. :-)