ZJM - Mechový dort

Ahoj lidi,

Zas přišel čas se s něčím svěřit a představte si, že to bude zase z oddělení kuchyně. Že já se pořád do něčeho montuju a musím zkoušet pořád nový věci. Jako by mi nestačily ověřený a opravdu dobrý recepty. Ale to mě prostě nebaví. Co mě však docela baví je pečení a největší experimenty dělám v oblasti narozeninových dortů. A že jich za ten rok můžu upéct hned několik, takže je stále, co objevovat a nad čím se vztekat, že jsem se do toho zase pouštěla. Tentokrát mě uhranula zelená barva dortu. No není to haluz? Na podnose to vypadá jako mech přinesený z lesa nebo čerstvě vytažená chaluha z moře. No prostě masakr. A co na to teprve budou říkat rodiče, pro který jsem to upekla. A ještě když jim řeknu, díky čemu to má tak úžasnou zelenou barvu, to padnou rovnou na znak. Je pravda, že já bych udělala to samý, protože tu zelenou surovinu fakt nemusim. Stejně jako většinu zelené zeleniny. Ale už dost tajností. Nedávno jsem totiž viděla tzv. Mechový dort a je to prostě pecka. Trochu mě teda znechutilo, že kvůli tomu budu muset koupit špenát, aby to mělo tak úžasnou barvu, ale neotrávila jsem se, takže v cajku. Ale kdybych předem věděla, jak mi ten špenát znepříjemní celou hodinu mého života, tak by v tom obchodě čekal ještě dneska. Jednoduše jsem nakoupila tenhle zelený paskvil, přinesla ho domů a začala se fyzicky i psychicky připravovat na přípravu dortového těsta. V receptu bylo napsáno dvě stě padesát gramů baby špenátu, namočit, okapat, nakrájet na menší kusy a dát do mixéru. Až do posledního bodu by to problém nebyl, ale mixér mi žádný Ježíšek ani Duch svatý nenadělil, tak co teď? No, měla jsem v záloze elektrický sekáček, který má moje máma v kuchyni. Takže jsem si tu zelenou obludu odnesla do její kuchyně, všechno připravila a po chvíli boje se sekáčkem, jsem zjistila, že nefunguje. Tak to je skvělý. Takže všechno zase umýt a zkusit najít nějaký jiný přístroj. Napadlo mě, že jsme kdysi dávno měli i robota, na kterém byl i mixér. Jako našla jsem ho, ale rozpohybovat se mi ho teda nepovedlo. Sakra, co dál? Tyčový mixér máme na chalupě a tam pro něj fakt nepojedu. Nezbývalo mi nic jiného, než toho hnusáka nakrájet nožem a dát do hmoždíře. Jako povedlo se mi to trochu rozemlít a vytvořit z toho takovou nechutnou směs, ale hladká kaše to fakt nebyla. Tak co s tím ještě provedu? A co takhle zkusit tu směs propasírovat přes sítko? To je nápad. Jako já vim, naprosto úžasnej, ale co jsem s tím měla jinýho dělat? Jasně, že mě bolí ruce ještě dneska a ten dort asi ani jíst nebudu, ale co bych pro tu zelenou barvu neudělala? Nakonec se mi povedlo alespoň část té hmoty předělat do hladké kaše a dodělat celé těsto. Jupí. Jenom mi to místo dvaceti minut trvalo asi hodinu a čtvrt, kuchyně byla jako výbuchu Hulka (celá zelená) a ten špenát cejtim na rukou ještě dneska. Ale jako posilovna dobrý, ale příště už jedině s mixérem. Doufám, že si to přečte ten Ježíšek nebo aspoň někdo z naší povedený rodinky, pro kterou se klidně zakydám celá špenátem.