ZJM - Nákup s dětmi

Nazdárek,

tak o čem bychom vám dneska mohla povědět. Jo, už vím. Jak zvládáte nákupy s malým dítětem bez kočáru? U nás je to teda boj. Nedávno jsem to vyzkoušela a dcerunka se teda pěkně předváděla. Možná by bylo dobré říct, proč jsem jí vlastně vyndala z kočáru. To je jednoduchý, protože mě fakt nebaví se s ním vláčet a navíc v některých obchodech s ním prostě neprojedete. Myslím tím třeba drogérie nebo menší obchody s potravinami. Jako v obchoďáku je to fakt pohoda. Tam je tolik místa, že by se tam daly pořádat závody v běhu, ale ne každý to ve městě má. A navíc na normální nákup potravin jezdíme autem, protože nakupujeme pouze jednou týdně, abychom tam nemuseli pořád lézt. Takže tam děti netaháme. Teď se mi prostě jedná o malé pochůzky po městské wall street. Takže mě jednoho krásného dne napadlo, že vypustím krakena mezi regály a uvidím, jak to s ní půjde. No, to si ani neumíte představit. Isabele se rozsvítili oči jako těm malým potvorám Critters a nevěděla, co bude dělat dřív. V hlavičce jí běžely myšlenky typu: "Ona mně fakt pustila. Je snad blázen, nebo co?" To jsem asi byla, ale stejně to udělám znovu, aby si na to zvykla. A jak takový nákup vypadal? Zrovna jsem toho potřebovala fakt hodně, takže jsem poprosila Víťu, aby vzal košík, ale bylo mi jasný, že to nakonec budu stejně muset táhnout já. Asi by ho ten nákup strhnul. Ale můžu říct, že byl do půlky statečnej a pořád tvrdil, že to zvládne. Takže aspoň chvilku jsem měla volné ruce na chytání té malé potvůrky. Isabela hned vyběhla a začala vytahovat všechno možné z regálů, a když viděla, že něco dávám do košíku, tak se hned přidala a chtěla všechno koupit. Má hrozně rychlý a šikovný ručičky, a ještě ke všemu když něco chytne, tak to fakt nechce pustit. Takže jsme si pořád hráli na přetahovanou a dost často to byl velmi vyrovnaný boj. Asi budu muset víc posilovat. Nakonec jsme nákup zvládli a došli zdárně až ke kase, kde se děti předvedli jako správní otroci. Začaly hned vyndávat věci na pás a starší pán za námi je chválil, jaký to jsou pomocníci. Učinění andílci. Ještě zmíním nákup v malém obchodě s potravinami, kde si děti kupují dobroty. Víťa si vzal sušenky, a když Isabela viděla, že to má dovolený, tak přidala další. Potom následovali Brumíci. Víťa vzal hned dva, aby měl každý svého a Isabela si přidala ještě svého, aby toho neměli málo. No, v košíku se nám to teď trochu víc hromadí a hlavně je to mnohem rychlejší. Nejhorší to však bylo u kasy, kde člověk nemá moc času hlídat takové éro, které se prostě nezastaví. Než jsem stihla zaplatit, tak byla Isabela dvakrát zase uvnitř a něco kramařila. Víťa jí vždy přivedl zpátky. Nakonec si ještě zablbla u volné pokladny, kde pomačkala všechny čudlíky v jejím dosahu. Snad jim to ještě po jejím zásahu bude fungovat.