ZJM - Návštěva ZOO

Ahoj lidičky,

nedávno nám otevřeli zoologické zahrady. No konečně. Jedna z největších blbostí v době koronaviru. Venkovní výběhy mohly být otevřené už dávno, ale to je fuk. O politice fakt mluvit nebudeme. To nemáme zapotřebí, protože to do nás hustí každý den, i když se tomu snažíme vyhnout, jak to jen jde. Jako bylo nám jasný, že hned jak se zoo otevřou, tak to bude masakr. Takže jsme počkali nějaký ten týden a věřili, že to bude naprosto v pohodě. Určitě je vám jasný, že to teda v pohodě fakt nebylo. Původně jsme chtěli vyrazit v týdnu, abychom ty masy lidí eliminovali, co nejvíce, ale nakonec nás to napadlo o víkendu. A ještě ke všemu jsme hned museli zamířit do té největší zoo, v Praze. Občas tyhle zkraty v hlavě prostě máme a nedá se s tím nic dělat. Nějaký ten hlas nám namluví, že to bude v klidu a nikdy není. Asi bychom potřebovali nějaký alarm nebo člověka, který by nám vlepil flákanec, abychom se probrali. Nechce se toho někdo ujmout? Necháme vám čas na rozmyšlení a mezitím se vrátíme k našemu úžasnému výletu do zoo. Den předem jsme si chtěli zakoupit vstupenky, abychom se tam dostali bez problémů a nepřišli k pokladně, kde nám řeknou, že už tam nemůžeme. Když jsme však zjistili, že vstupenka platí půl roku, tak nám došlo, že je to úplně zbytečné a že tam stejně pojedeme ráno, aby tam nikdo nebyl. Plán byl tedy jasný, ale realita úplně jiná. Když jsme to druhý den ráno všechno fakt rychle pofackovali, abychom tam byli na otevíračku, tak už v ulicích před zoo to začalo zavánět průse..m. Popojížděli jsme v koloně, ale mysleli jsme si, že před námi jede autobus, který tam staví na každých sto metrech. Autobus tam tedy taky byl, ale ještě tisíce aut kolem něj. Většinou jezdíme na parkoviště pod Trojský zámek, kde se platí stovka na den. Tohle parkoviště už bylo obsazené, a tak nám nezbývalo nic jiného, než zkusit druhé parkoviště přímo u vstupu. No, a když jsme projížděli kolem hlavní brány, tak jsme málem padli naznak. U kasy stála nekonečná fronta, tak na dvě hodiny minimálně. To s malými dětmi fakt nechceš. Ještě jsme se zajeli v koloně podívat na to dolní parkoviště, kde stála ještě větší fronta. A co teď? Pojedeme domů se řevem nebo budeme stát ve frontě ještě s větším řevem? Nakonec se nám podařilo otočit a vyjet z téhle šlamastyky ven. Ještě nás napadla poslední možnost. Zkusíme třetí parkoviště a vstup do zoo z druhé strany. Ha, poslední dvě místa pro auta a u kasy skoro nikdo. No, neměli jsme nakonec štěstí? Hlavně jsme si otřeli zpocená čela a náš oddych byl slyšet až domů. Uff, zvládli jsme to. Při vstupu do zoo v 9:10 (tudíž deset minut po otevíračce) bylo uvnitř už 1100 lidí. To je mazec, co? Nám taky málem vypadly oči z důlků. Hlavně, že my jsme už uvnitř a bez jakéhokoliv řevu. Zoo je naštěstí dostatečně veliká, takže se lidi docela rozprostřou. Nejvíce jich rádo stojí ve frontě na jídlo či kafíčko. Takže u výběhů zas tolik lidí není. Proč nejít z jedné fronty na lístky hned do druhé na jídlo. To je asi nový sport, ale ne pro nás. Jelikož jsou vnitřní pavilony zavřené, tak člověk dost zvířat nevidí, ale tak brali jsme to spíš jako procházku, zabití času a podporu zvířat. Ještě na závěr je dobré říci, jak to vypadalo u pokladen, když jsme odcházeli. Lidi totiž musí čekat, než někdo ze zoo odejde a potom můžou další dovnitř. A když jsme odcházeli kolem půl jedenácté, tak na počítadle bylo přes čtyři tisíce lidí. A fronta u hlavní brány až do večera nebrala konce. Když přijel autobus, tak lidé rovnou vystoupili do několika hodinové fronty. A to fakt nechceš.